Březen 2009

So many things to say...

31. března 2009 v 16:12 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
...tak sem napsala kilometrovej článek a najednou vžžžt a neni!!! Jako už fakt nemam náladu to psát znova. Zvlášť po tom, co sem psala už čtyři úvahy na češtinu (ani jedna nebyla dobrá, tak sem je všechny roztrhala a teď se snažim napsat ňákou normální)...
Tyjo, teď mě to tak naštvalo, že se asi půjdu koukat na HIMYM... Nebo na IT Crowd?

Princes of the Universe

23. března 2009 v 20:09 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Tenhle tejden se nemusim učit. (Nemusim, ale i přes to se učim- magor!) Máme totiž "Týden intenzivní angličtiny"... Přijel ka nám Peter (s Peterem) z Anglie a máme s nima každej den výuku... Dneska sme je měli poprvý a musim uznat, že sou celkem fain, i přes to, kolik jim je... =]
Nemusim se tudíž tolik starat o to, co bych měla všechno umět na druhej den a učim se spíš z nudy než proto, že bych musela.
...
Poslouchám teď Soulfly... Ani nevim, proč sem je tak dlouho neposlochala- sou celkem bezva. Takový celkem dobrý na odreagování... Poslední dobou se vůbec začínám až podezřele často vracet k věcem z minulosti... Až mě to děsí... Bojim se, kdy dojdu zas do toho "krizovýho bodu" a zas se mi začne minulost mstít... Ale zatim to nepřišlo, tak se na to snažim nemyslet... Ono to ani moc nejde- najednou je tolik věcí, který mě zaměstnávaj. Zas po delší době sem vytáhla olejovky... Docela mam chuť namalovat kytku, kterou sem dostala k narozkám. Je strašně hezká a já nechci, aby mi uschla. Chtěla bych si jí nechat navěky. Což by ten obrázek vyřešil. Nevim proč, ale kytky, který dostávám k narozkám, si kreslim mnohem častěji, než všechny ostatní... Taky sem začala sledovat HIMYM a IT Crowd (všichni mi to pořád cpali, tak musim využít toho, že se nemusim moc učit a mam čas se na to koukat). V nejbližší době budu muset přestěhovat postel. Nevim, kam jí dám, ale jedno vim jistě- u zdi bejt nemůže. Hned vedle hlavy mi lezl pavouk. Nastříkala sem tam asi litr ňákýho hnusu proti hmyzu a podobnejm potvorám, tak doufám, že to ňákou dobu vydrží a já mezi tím budu mít čas vykoumat, kam tu postel dát.
Jo taky sem se chtěla pochlubit, že sem k narozkám dostala super dárek- Zorbing. Pro dvě osoby, tak nevim, koho vzít s sebou. A ještě si prej můžu vybrat ňákej pořádnej dárek. Mamka říkala, že by mi zaplatili ňákej koncert, ale LP zrovna letos nepřijedou a do zahraničí mě na ně nechtěj pustit. Nebo že by mi prej koupili ňákej hezkej šperk, třeba prstýnek (to bych brala, ale spíš od někoho jinýho- snubní ;)). Fakt nevim, co chci... Tak kdyby měl někdo nápad, co bych mohla chtít, tak dejte vědět, ptž mě už fakt nic nenapadá. =P
Strašně moc chci psát dál, ale už nevim co. Nechci psát dlouhej článek uplně o ničem, ale mam pocit, že ve mě je něco, co musí ven... A já nevim co to je... Možná ňáký emoce nebo nevim... Celkově mam takovou divnou náladu. Návraty zpátky v čase, pocity z přítomnosti, strach z budoucnosti... Chtěla bych se vidět se strašně moc lidma, který už sem dlouho neviděla. Třeba by mě zajímalo (mimo jiný), jak žije Alůnek - kamarád z dětství (naposled sem ho viděla, když mu byly čtyři roky... teď sem ho našla na fejsbůku a je celkem hustej... a příští tejden mu bude 17 =)). Nebo bych chtěla vidět Němku, která u mě byla na výměnnym pobytu. Od tý doby, co odjela mi odpověděla jen na jeden mail. Docela mě to mrzí... Stejně tak jako mě mrzí, že můj (kdysi dávno nejlepší) kamarád si ani nevzpomněl, že sem měla narozky... Hlavně, že mi sliboval, jak strašně se mnou ty osmnáctiny oslaví... Mrzí mě, že se se mnou nebaví tolik lidí, který mam ráda a nedokážou pochopit, že ne každej má čas kdykoliv se mu zachce...
Achjo, když o tom člověk nepřemejšlí, tak se to ani nezdá, kolik lidí mu chybí...
OK. Slibuju, že až dojim ten ananas, tak přestanu vzpomínat na lidi, kterejm sem nejspíš uplně ukradená a půjdu umejt nádobí (měla by ho sice dneska mejt sestra, ale co).
Už vim, co sem ještě chtěla- nejspíš příští tejden půjdu darovat krev. Konečně budu vědět, co mam za krevní skupinu... =P
Bojim se injekcí uplně strašně moc, ale mam chuť hrát si na hrdinku a pomáhat lidem... Asi sem magor... Ne asi, určitě. Já to vim.

thmunTáš =P

20. března 2009 v 0:00 | Letadlo=] |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Hurá už mám osemnásť - vykríkla si od radosti
podarilo sa ti prekročiť hranicu dospelosti.
Na duši príjemný pocit, keď je človek plnoletý,
s kľudom môžeš chlastať alkohol a fajčiť cigarety

Ale radšej zostaneme pri tej našej téme,
že my mladí to hádam dáko prežijeme.
Tak poďme na to pivo, nahúliš sa ako kozmonaut.

...aneb dnes jsem se dostala mezi dospělé. Jjj, už mi je taky osmnáct. Ne že bych měla pocit, že sem teď ňáká lepší než ostatní, ale tak ten pocit - bejt dospělá... =P Můžu si tady klidně sedět u kompu s nohama na stole a s lahví v ruce a i kdyby přišli rodiče, tak už mi na to nemaj moc co říct... Už můžu oficiálně pít. Taky můžu kouřit (a požívat jiný tabákový výrobky), chodit volit, darovat krev, ale taky (jak poznamenal před pár dny můj otec) už mě můžou klidně vyhodit z domu. A nebo mě v něm naopak držet... Ještě pořád mě živěj, takže mi můžou přikazovat (a zakazovat) hodně věcí. Tudíž dneska budu sedět doma na zadku a opíjet se sama u počítače (možná se ségrou- tajně ;)) s vědomím, že na obou oslavách, kam sem byla dneska zvaná se budou mít všichni fain... Jestli někdy ňákou oslavu mít budu, tak si myslim, že to bude nejdřív 24.4., kdy rodiče odjížděj...

Mno nic, nechci si jen stěžovat... Sem ráda, že mam narozky, že si na mě tolik lidí vzpomnělo, sem ráda i za ty dárečky, co sem dostala... =]

A na závěr (nemůžu si to odpustit), věta z jedný z minulejch hodin němčiny, která se mi dere na mysl už od dnešní půlnoci: Man danke an die Toten! (Pomyslete na mrtvé!)

hehe... mňam... ;)

Nejlepší!!!

14. března 2009 v 16:33 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
nemam moc času, takže dneska to bude jen stručnej (ale výstižnej) článek:
Po delší době sem zase strašně šťastná... Včera jsem byla na koncertu Makovice v rámci Stár plej (soutěž regionálních kapel)... Samozřejmě, že Makovice postoupila do finále, protože byli prostě nejlepší! Udělalo mi to stašně moc radost (a jim asi taky =)). Celkově to tam bylo moc fain- byli tam dobrý lidi a byla zábava... Moc sem si to užila...
Dneska jdu na oslavu k Fredovi- tam se taky moc těšim, akorát se bojim toho, jak budu vypadat zítra, když dva dny po sobě někde kalim. A navíc zítra ráno si tam pro mě přijedou rodiče a pojedeme k babičce... Asi budu docela vykydnutá... =]
A taky mi dělá radost to, že sem dostala JEDNIČKU z fyziky z velkýho testu a taky to, že začínám chápat matiku... Takže možná ani nepropadnu a nebudu muset dělat reparát... =D A budu klidně moct jet do Ústí za Egypťanem... =P Před chvílí mi psal, že mě chce vidět... Že prej až budu mít někdy čas, tak mu mám napsat a on přijede kam budu chtít... O=) Aaaa... Asi se z něj zbláznim... =D

Mno nic- jen sem vám chtěla říct, že Makovice je nejlepší... =] teď si du vyžehlit vlasy, sbalit si věci a za chvíli letim...


Cožeto?

9. března 2009 v 15:41 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Mám potřebu něco napsat i přes to, že nemám nic moc zajímavýho, o co bych se mohla podělt... Ne že by se kolem mě nic nedělo, to vůbec, ale o některejch věcech se mi prostě vůbec psát nechce... A jiný mi zas příjdou tak nějak nedůležitý.

Vlastně mě teď tak napadlo, že sem se asi ani nezmiňovala o tom, jak sme byli minulej tejden se školou v Drážďanech v biologickym muzeu. Bylo to tam celkem fain- po delší době jsme se školou zase navštívili nějaký zábavný muzeum (ne pořád to nudný muzeum šutrů v Turnově). A pak sme tam ještě k tomu měli chvíli rozchod po městě. Můj původní plán (koupit si plátno) nevyšel, protože sem nenašla žádný papírnictví, ale zato sem si koupila klobouk (kterej se mi strašně moc líbí a tady bych ho asi nesehnala- nebo aspoň ne za takovou cenu)...
Taky bych se mohla zmínit o tom, že si píšu s jednim strašně pěknym Egypťanem (kterej teď mimochodem bydlí v Česku a kterej už mi skoro tři dny neodepsal =[)... Začínám plánovat, že bych se za nim někdy zajela podívat- v dubnu mi odjížděj rodiče asi na tři týdny pryč, takže nebudu pod neustálym dozorem, tak by toho možná šlo trochu zneužít... =P
Taky přemejšlim o tom, že bych si večer půjčila od mamky foťák a šla někam ven... Už je docela hezky (i celkem teplo ;) ), tak bych zas mohla něco vyfotit... Včera sme se fotily se ségrou- docela mě to bavilo... Sice sme kvůli tomu museli přestěhovat část obýváku, aby sme měly ňáký místo a přenosily sme tam asi tunu oblečení, ale je z toho i pár dobrejch fotek (konečně! =) )...

Mno nic... Už mě moje potřeba psát celkem přešla, takže žádný další zbytečný kecy... Jen ještě na závěr jedno video, který mi před chvíli ukázal brácha:

=D

Jen tak okolo a kolem...

2. března 2009 v 19:21 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Dneska odpoledne, když sem jela domů, sem přemejšlela. Nejdřív moje myšlenky neměly žádnou formu. Tak ňák sem věděla, ž je v hlavě mam, ale nevěděla sem, co přesně vyjadřujou, o čem sou. Pak sem ale začala přemejšlet nad konkrétníma věcma. Nejdřív to byly věcy typu "kdyby", ale pak sem se zamyslela nad tim, proč když mam tak málo volnýho času na povinnou četbu, nečtu ve vlaku. Říkala sem si, že se mi nechce, protože když jedu domů, poslouchám hudbu. Což mě právě přivedlo na myšlenku, proč pro lidi hudba znamená tolik. Já třeba mnohem radši poslouchám pořád dokola ty samý písničky, který mam v mobilu (v mptrojce, v compu), než abych se věnovala například tomu čtení. I když třeba jedu ráno do školy a učim se, tak si k tomu radši pustim ňákou hudbu, než abych poslouchala jen ty zvuky okolo. Asi si ani neumim představit život bez hudby. Nemam ráda, když sedim na compu a nemůžu si pustit žádnou hudbu. Nemam ráda to ticho. Jedinej druh ticha, kterej mam ráda je, když jdu někam ven, do přírody. To zas naopak chci poslouchat to ticho, klid. Ale jinak bych mohla hudbu poslouchat pořád. I když jdu třeba do koupelny, beru si s sebou rádio nebo aspoň mobil, aby nebylo ticho. Nevim, možná sem jedna z mála, kdo to tak cejtí, ale možná ne... Jen mě to tak napadlo a chtěla sem, abyste věděli, co tak dělám cestou ze školy... =P