Únor 2009

Možná...

25. února 2009 v 22:26 | Letadlo |  Svět kolem mě...
MOžná už sem se tady několikrát zmiňovala o tom, že mě baví fotit věci kolem mě. S mym foťákem na mobilu je to celkem na nic, protože kvalita je značně nekvalitní. =D Ale čas od času se mi dostane do ruky mamčin foťák, takže občas vzniknou nějaký pěkný fotky v lepší kvalitě. Takže sem se rozhodla založit novou rubriku přesně na tyhle výtvory. Nejspíš jich tu nebude zas tak moc, protože ten foťák mívám opravdu jen málokdy a navíc sem budu dávat jen ty, který já považuju za celkem přijatelný. To znamená, že i když toho za dobu, kdy mam foťák v ruce, nafotim třeba strašně moc fotek, tak jich sem dám jen pět... Taková já už prostě sem- stále nespokojená s tim, co mam... =P

Takže tady to je- začínáme u mě (a sestry) v pokojíku:

...to je suvenýr z bráchovýho maturiťáku... O=)


...tuhle fotku sem si strašně moc oblíbila...

...a na závěr labutě- jedna od Šárky, druhou sem skládala sama...

Můj život de z kopce od tý doby, co sem zjistila, že Ježíšek neexistuje

23. února 2009 v 22:49 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Asi bych teď ze všeho nejvíc chtěla ležet venku ve sněhu, koukat se na nebe a chytat padající vločky na jazyk. Chtěla bych jít někam ven, brodit se sněhem na Hvězdu nebo kamkoliv jinam- do přírody, kam moc lidí nechodí. Zimu nemam ráda, ale někdy může bejt hezká. Třeba v noci. Jenže to mě už rodiče zase nepustěj ven, takže vlastně tu nejkrásnější tvář zimy můžu pozorovat tak maximálně z okna (neříkám, že to nemá svý kouzlo, ale přeci jen to není ono). Potřebovala bych zchladit, provětrat hlavu. Celý odpoledne sem počítala příklady z fyziky, teď večer sem si ještě přepisovala sešit z matiky… Mam toho dost. A padá na mě tíha toho všeho. Bojim se, že tu školu nezvládnu. Prostě tomu nerozumim, no. Možná sem blbá, je mi to jedno- mam svou hlavu ráda, i kdyby byla uplně dutá… Do čtvrtka taky musim dodělat prezentaci na IVT. Nebyl by to problém, v Pover Pointu mě baví dělat, ale nejde mi to otevřít. A Šáje, která tu prezentačku dělá se mnou to taky nejde… Navíc sme ještě chtěly něco vyfotit, ale Š. je marod a já nemam foťák. Tak snad by mi mamka mohla ve středu pučit ten její (což by ovšem znamenalo, že bych nemohla jít na výtvarku a to by mě zas mrzelo… ale ta škola je pro mě teď asi důležitější… bohužel). Momentálně bych šla nejradši spát, ale čekám, až se mi dostahuje jeden film. Už ho stahuju potřetí, tak snad se mi to konečně povede. Poprvý to spadlo hned, podruhý asi na 40ti procentech, tak teď už to musí vyjít. Našla sem totiž někde odkaz na video, o kterym sem pak zjistila, že je právě z filmu Interview with the Vampire ( tady je to video ). A strašně se mi to zalíbilo- písnička, to video i děj, takže sem se rozhodla, že to prostě musim vidět. Sice nevim, kdy na to budu koukat, protože ještě nemam dokoukaný ani Upír Nosferatu, ale to je jedno. Zejtra se musim učit na středeční velkou písemku z fyziky, ve středu buď pojedu na výtvarku, nebo budu dodělávat tu prezentaci (a večer se budu učit na písemku z matiky), ve čtvrtek mam dlouho školu a pak autoškolu (a v noci se musim učit na pátek) a v pátek přijedou tátovi spolužáci z vejšky a nakýblujou se nám do pokojíčku, takže se asi nebudu moct koukat na film. Tak snad aspoň dokreslim ten obrázek, co sem začala dělat asi před dvouma tejdnama (potřebuju ho už jen dodělat barevně). A v sobotu du brigádničit až dlouho do noci… Možná i přes půlnoc… Takže jedině v neděli, ale to budu muset dospávat a pak už se zase musim učit do školy… Ach jo… Já to chci vidět co nejdřív! A taky chci aby už se to dostahovalo a mohla sem jít spát, protože mě ta matika a fyzika už vážně unavuje…

Moje duše má barvu čerstvý noci...

19. února 2009 v 0:37 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Přemejšlim nad tim, jak je člověku, kterej má pocit, že už ho v životě nečeká nic dobrýho, jen smrt. A mam takovej pocit, že takovýmu člověku je asi jako mě.
Nikdy sem si nemohla stěžovat na svůj život. Měla sem rodinu, sourozence, kamarády. Věděla sem, že ať se stane cokoliv, mám se komu svěřit. Když mi bylo pět, přestěhovali sme se. Začínala sem znova od začátku. Najít si nový kamarády (zvlášť v mnou tak nenáviděný budově, jako byla školka) se zdál bejt těžkej úkol. Ale zvládla sem ho. Na základku sem šla už několika kamarádama. Ale už v pátý třídě sem zase opouštěla všechny ty lidi- šla sem na gympl. Když se dívám zpátky, vim, že to bylo jedno z nejhorších rozhodnutí v mym životě. Chtěla sem jít do Tanvaldu (ještě s dalšíma lidma od nás ze základky), ale rodiče mě přihlásili do Jablonce... K Balvanu... Už první den na nový škole (respektive už cestou do školy) sem potkala člověka, kterej mi od základů změnil život. Teď už vim, že to byl on, kdo mě zkazil. Vždycky sem bejvala jiná než ostatní, tak trochu rebelka, ale byla sem "poslušná holčička". Od tý doby, kdy se Harry objevil, bylo všechno jinak. Ale nevyčítám si to. Sem ráda za to, jak mě "převychoval". Taky sem se díky němu seznámila s novejma lidma. Což se mi nakonec (bohužel) stalo osudnym. Poznala sem Jimma a našla tím dalšího člověka, kterýmu sem mohla říct uplně cokoliv a věděla sem, že mi vždycky dokáže pomoct. Pravděpodobně jedinej člověk, kterej to zatim v mym životě dokázal. Když odešel Harry do Prahy na vejšku (Jimmy zůstal na vejšce v LBC, takže byl pořád blízko), jako by mě kus ubylo. Jako by mi odumřel kus srdce, kus mýho já... Ale měla sem Jimma a věděla sem, že mi pomůže, ochrání mě před tim zlym světem, kterej byl všude okolo. Pak sem potkala Martina. Člověka, kterýho sem milovala (a pořád ještě miluju) celym svym srdcem. Dodával mi pocit jistoty a bezpečí, v jeho objetí byly najednou všechny problémy tak malý, bezvýznamný. Cejtila sem se krásně, život byl skvělej, všechno bylo úžasný. O to větší rána pro mě byla, když se 12.5. 2008 rozhodl odejít. Beze mě. Bez rozloučení. Beze slova. A vzal si s sebou další kus mýho srdce- ještě větší, než byl ten předchozí. Ani sem mu nestačila poděkovat za to všechno, co pro mě kdy udělal... A pár dní na to se se mnou rozešel Martin. Od tý doby jde všechno kamsi do temných končin. Od tý doby nemam srdce, sem přecitlivělá, nic mi nejde, nic mě nebaví. Nemam žádný plány do budoucnosti, nevim, co chci. Je pravda, že Šárka se mě stále snaží držet "nad vodou", ale stejně obě dobře víme, že už to nikdy nebude jako dřív. I mamka se mě snažila podžet. Chápala mě a byla pro mě oporou doma. Ale už jí to přešlo. Vrátilo se to "do starejch kolejí" a už se ke mně zase chová, jako by se nic nestalo. Jako bych neměla žádný problémy a mohla se tak věnovat tomu, co chtěj rodiče. Ve škole je to bída. Nikdy sem nepatřila mezi ty nejchytřejší ve třídě, ale takhle hrozný to se mnou nebylo. Snažim se. Nechci bejt ta nejhorší i ve škole. Ale když nemam motivaci, je to těžký. A k tomu všemu pořád slyšim výhružky rodičů o tom, co se mnou provedou, jestli si nezlepšim známky. Strašně mi tim klesá sebevědomí, chuť cokoliv udělat pro to, abych byla lepší. A hlavně mezi výhružkama je zákaz chození na koncerty, ven s kamarádam a zákaz chození na výtvarku. Což sou poslední věci, který mě ještě jakš takš držej. Nevim, co bude dál, jak bude můj život pokračovat a jestli vůbec. Zatim to ale vypadá tak, že mě letos vyhoděj ze školy, pak z domu... Lepší nedomejšlet...Všechno by bylo jiný, kdybych měla někoho, kdo by mi byl oporou, kdo by mě podporoval a miloval. Ale já nikoho takovýho nemam. A sama to nezvládnu. Tím si sem jistá...

...jeden z mejch nejoblíbenějších obrázků, který sem kdy vytvořila (začal vznikat v květnu, ale dokončenej byl až v červenci 2008)

Frajerka největší =D

17. února 2009 v 15:17 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Právě sem se vrátila z vleku. Byla sem s mamkou jako největší frajerka na prkně. Po druhý v životě. =D Ale zas tak hrozný, jak sem čekala, to nebylo. Cejtim velkej pokrok. Ale taky cejtim, že mě bolí zadek a ruka (kterou sem si tak ňák blbě dala, že sem se bála, že jí mam zlomenou). Mamka mi příde, že jezdí už dost dobře. Ale brácha (kterej na vleku pracuje) jí řek, že prej jezdí blbě, tak nevim. Asi máme značně rozdílný názory na to, co je "dobře". Mno každopádně sem uplně zničená a za chvíli jedu do Jablonce za Šárkou, tak doufám, že neusnu ve vlaku a nepojedu až někam kdovíkam. Asi bych měla taky jít spát dneska dřív než dneska. =D Sem šla spát asi v jednu a vstávala sem v osm. Ale ještě potřebuju dokoukat dva filmy- Twilight a Upír Nosferatu, takže nemůžu jít zas až tak moc brzo... A navíc se před chvílí vrátila sestra, která se se mnou chtěla koukat na Bender's Game a Into the Wild Green Yonder (obojí Futurama filmy, obojí dost dobrý!). Takže se asi opět nevyspim. Ale doufám, že aspoň budu moct vstávat v kolik budu chtít, protože mamka mi slíbila, že zejtra ráno králíky nakrmí a o KOtátko ať se stará ségruša, já budu spát. =P
Mno a zejtra odpoledne si pojedu do Tanvaldu vyzvednout pas, abych mohla cestovat (sice na to nemam prachy ani dostatečně tolerantní rodiče, ale tak aspoň pro pocit).
Jo a doufám, že všichni (a je úplně jedno odkaď ste!) dorazíte 13. března (pátek) do Jablonce do klubu Na Rampě, podpořit Makovici ve Stár plej (soutěž regionálních kapel). -> Makoviceee!!!
Tak a to je asi všechno, co sem vám chtěla říct. Mam ještě asi půl hodiny, než pojedu, tak si asi ještě zahraju jednu takovou šílenou hru na myyerbooku... =P

...a toto prosím je fotka maturantů z plesu, na kterym sem byla v pátek (viz. minulej článek ). Kdyby to někoho zajímalo, tak můj bráška je ten v tom červenym tričku vzadu, hned za Mickey Mousem (měl představovat Rychlonožku z Rychlejch šípů, ale tady to bouhuel tolik nevynikne...)

brrmmm...

14. února 2009 v 13:50 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Tak. Včera sem byla (jak jistě všichni víte) na bráchovym maturiťáku. Ze začátku mě to tam krutě nebavilo- seděla sem u stolu s rodičema a s babičkou, ségra někde courala, brácha byl někde se svou slečnou. Pak rodiče sli tancovat spolu, takže sem tam zůstala jen ve společnosti mojí babičky, která dokáže během pěti minut prokecat člověku díru do hlavy... Tak sem se rozhodla, že tam radši budu bezcílně pochodovat, než abych měla děravou hlavu. Párkrát sem se taky (nenápadně) vydala na panáka, aby mi bylo aspoň trochu veselejc... =P
O tom, jakej měli nástup, šerpování a takový ty věci, který k takovejm plesům patřej, se mi psát nechce. Měli to hezký. Kolem asi půl dwesátý si mě začali všímat mí milí spolužáci, takže od tý doby to bylo uplně skvělý. Akorát že, jak to tak bejvá, když to člověka začne nejvíc bavit, tak přídou rodiče s tim, že se jede domů... Takže už asi v půl jedný sem musela odejít... Mno na to, že to bylo v pátek třináctýho, to bylo až překvapivě dobrý. Už skoro přemejšlim, jestli nejít za tejden na maturiťák čtvrťáků... Ale to bych si vzala ty hezčí šaty a samodržící silonky, který mi nepadaj... ;D Mno nic- omlouvám se všem, který očekávali rozsáhlej popis do největších podrobností, ale sem ňáká unavená, nevyspalá nebo nevim co... Šla sem spát ve dvě a už v osm mě vzbudil děda, kterej potřeboval (opět) uplatňovat svý volání zdarma do sítě O2... Na všechny doplňující otázky samozřejmě ráda odpovim, ale ne teď- až budu trochu svěžejší... =]

Jo a fotky nemam žádný, prtože ňákej intligent O:-) zapomněl vzít s sebou foťák... =[

Ready?

12. února 2009 v 21:24 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Tak už sem opět zdravá. Opět do školy chodící. Teď právě sedim u počítače s původnim záměrem dopsat si sešity, který mam naskenovaný a poslaný na mailu. Ale je těžký dopisovat sešity když vim, že potřebuju tisíc lidem napsat, odepsat, poslat něco... A naví vrcholej přípravy na zejtřek. To znamená, že musim uklidit (zejtra totiž přijede k všeobecnému nadšení celé rodiny babička). Mno a pak samozřejmě si musim připravit šaty, boty, silonky, naušnice, náramky, řasenku, vymyslet účes,... Už se toho plesu fakt bojim. A jakože hodně bojim. Tancovat sem se (samozřejmě) nenaučila, M. (samozřejmě) nejde (i když ho omlouvá fakt, že je nemocen), ale zato tam jde tisíc jinejch lidí (včetně půlky školy a nejmíň půlky učitelskýho sboru)...
Nesnášim svoje šaty! A už sem taky přišla na to proč. Sou totiž strašně symetrický a ještě víc obyčejný. Přemejšlela sem nad tim celou cestu z autoškoly na vlak. Já totiž nemůžu mít obyčejný šaty, z obyčejný látky a obyčejnýho střihu. Já potřebuju něco extra, abych se v tom cejtila dobře... Miluju korzetový šaty, určitej druh krajky, mašle, šněrování... A když už nemůže bejt nic z toho, tak klidně můžu mít obyč šaty, ale musej bejt asymetrický...
Jo a taky mě naštvalo to, že náušnice a ostatní šperky musej projít tátovou cenzurou (prej nechce, abych šla s řetězem kolem krku). Tak sakra když už někam musim jít, tak bych si aspoň ráda vybrala v čem půjdu a co si k tomu vezmu... Což mi připomíná, že se ještě musim stavit za babičkou, která mi slibovala, že mi půjčí kabát, ptž moje bunda se k těm šatům krutě nehodí...
Tak. Sem vás plně obeznámila se situací před plesem a teď bych se asi měla vrátit k původním činnostem. Učit se už asi nebudu (odložim to na prázdniny =P), tak aspoň povleču babičce peřinu a douklidim si v pokoji (především musim uklidit všechen můj bordel ze sestřinýho stolu, ptž se zejtra vrací z lyžáku a asi by nebyla ráda, kdyby stůl pod nánosama mejch věcí nenašla)...
Toť pro dnešek už opravdu vše- mějte se faině a já vás určitě budu pak informovat, jak dopadnul ples a všechno. Papááá =D

Nudnej článek o nudnym dni...

10. února 2009 v 13:19 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Sem doma a marodim... A docela mě to nebaví... Nemyslim si, že bejt ve škole je lepší- to vůbec ne, ale nudí mě to doma. Nemůžu totiž spát, na ajsku nikdo neni, v TV nic nedávaj, číst ani kreslit už mě nebaví a na to, abych se učila, ještě nejsem dostatečně unuděná...
Skoro celou noc sem nespala. Takže sem poslouchala různý "uspávací" písničky na mobilu až do tý doby, než mi došla baterka. Tak sem si potom četla- přečetla sem skoro celý řecký umění, což je poměrně obsáhlá kapitola. Kolem čtvrtý ráno sem konečně usnula, ale v půl sedmý už mě zase budila mamka s tim, že si musim změřit teplotu a vypít čaj. Naštěstí sem pak ještě usnula. V půl jedenáctý mě vzbudila babička- prej že jen chtěla vědět, jestli sem doma. Od tý doby už zase nemůžu usnout... Tak sem kreslila housle, pak sem koukala na Odložený případy a teď sedim tady, píšu tenhle nudnej a naprosto nezajímavej článek, poslouchám Linkiny a snažim se najít jednu písničku v mp3 a jeden film (kterej mi slíbil spolužák, ale vzhledem k jeho spolehlivosti si ho radši stáhnu sama, než abych čekala, až mi ho přinese on). A taky si vybírám novou postel. Ta moje nynější je totiž lähce v rozkladu, strašně vrže a je hrozně měkká. Tak sem se před rodičema zmínila, že bych chtěla novou. A od tý doby se mě mamka pořád ptá, jestli už sem ňákou našla, takže mam takový tušení, že jí dostanu k narozeninám... =P Taky mi před chvílí psala Saxana, že ve čtvrtek začíná autoškola, takže musim bejt do tý doby zdravá. A nevim, kdy se budu učit tancovat, když nikdo neni doma a brácha má maturiťák už v pátek... Mno nic- asi zkusim přestěhovat monitor na noční stolek a budu koukat na ňáký filmy nebo seriály...

šestýho února dva tisíce devět

6. února 2009 v 21:03 | Letadlo |  Moje výtvory
I have a mixed feelings... Mam chuť napsat celej článek anglicky, ale sem na to asi moc líná. Právě sem se odhlásila z fejsbuku, kde si píšu s jednim černochem, kterej mě strašně moc přemlouvá, abych za nim přijela na víkend do Anglie... Jako já bych docela i jela, ale přeci jen ho skoro neznám (což je taky jeden z hlavních důvodů, proč by mě tam rodiče nepustili) a navíc nemam moc peníze... Mno ale to je jedno... Asi to teď nebudu řešit a počkám, jestli se to třeba nevyřeší samo... =P
...
Ve středu sem měla odpoledne vývarku (ostatně, jako každou středu). Ale tentokrát sem se tam těšila víc než obvykle, protože sem měla rozdělanej jeden obrázek a strašně moc sem ho chtěla dodělat. Abych pravdu řekla, podle mýho názoru je to můj nejpovedenější obrázek od začátku školního roku. A učitelka ten názor asi zastává taky, protože mi ho pověsila na nástěnku! Mam z toho radost ještě dneska, protože na nástěnku se fakt dostanou jen ty nejlepší obrázky. =]
...
Příští tejden v pátek třináctýho má brácha maturiťák. Včera sem si byla u švadleny vyzvednout šaty. Látka, z který sou ušitý, je celkem pěkná. Ale nehodí se ke mně. A ty šaty na mě vypadaj dobře jenom když stojim rovně a nehejbu se. A jakmile se pohnu, tak mi dělaj asi tak 3x větší zadek. Takže nevim, jak to udělat, abych se za celej ples ani nepohnula. A navíc mi došla jedna neblahá skutečnost. Já sem totiž nechodila do tanečních, tak sem si myslala, že si zatancuju s bráchou a s tátou, kterejm sem to musela slíbit a pak tam budu jen sedět a koukat. Akorát mi nedošlo to, že se na maturiťák přijede podívat babička, takže kdybych tam celou dobu jen seděla, tak mi asi prokecá díru do hlavy. Což bych nerada. Takže se musim do tejdne naučit tancovat. A navíc tam možná bude M. Asi bych se z něj zbláznila, cejtila bych se trapně, ale aspoň bych ho zase viděla. Myslim, že na něm začínám bejt závislá. A na písničkách jeho kapely asi taky (zvlášť na jedný).
...
Každou volnou chvíli na kompu, kterou mam využívám k tomu, že koukám na Black Books. Je to uplně skvělej seriál- strašně mě baví! Teď ale asi moc koukat nebudu, protože přepisuju sešit z matiky, abych se v něm vyznala (protože v pondělí píšeme písemku) a navíc za chvíli má přijet teta s rodinou, takže asi zas budeme koukat s bráchancem na ňáký filmy. Třeba se konečně kouknu na Upíra Nosferatu, kterýho sem si stáhla po výzu (když mi rodiče zakázali na něj jít do kina). A taky bych ráda pokročila v četbě Dějin umění- zatim sem asi tak kolem 500 př.n.l., ae hrozně mě to baví =P
Mno to je asi tak všecko, co sem chtěla dneska napsat... A samozřejmě sem musim dát ten obrázek, kterej se mi tak poved... =] Takže tady je:

...tak to je ono veledílo! =D

Pro tebe sem jen ten nejhorší- já to vím...

3. února 2009 v 19:59 | Leatdlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Sedim u kompu. Začíná to celkem normálně, že? Ale neni. Neni, protože já nejsem normální. Už mam zas takovou prdlou náladu. Dělám trochu šílený věci (takový, který bez prdlý nálady nebo trochy alkoholu prostě nedělám). Ale kdybych mohla, tak bych dělala ještě mnohem šílenější věci.
...
Takteda-sedimu kompu.Mampuštěnýjůtubkoav němklipyz Diskopříběhu.Dopisujusisešitze zeměpisualízámu tohovelikýlízátkos růžovoujahůdkouuprostřed...Kdybychmohla,sehnalabychsipopelníkve tvaruvesmíru,kouřilabychrůžový(vanilkový) cigaretyse zlatejmaslonímazadkamana filtruapoctivěbychodklepávalapopeldo vesmíru.Takybychnatřelažárovkuna modro(se žlutejmapuntíkama) arozsvítilabychjaknejvícbytošlo.Pakbychzatáhlanašepříšernýtmavěrůžovýroletyašňupalabychchlebas kečupem.
V erárním pyžamu, co sahá po kotníky, dají mi meprobamat, dají mi meprobamat, dají mi meprobamat...

CHYBA: Titulek článku je povinná položka.

1. února 2009 v 13:38 | Letadlo |  Básničky a různý verše

...ta dívka jen sedí, ve smutku s topí
a průzračnou vodku do sebe klopí
z cigaret k nebi šedý kouř stoupá
nad hlavou lípa jí větvemi houpá
kolem ní stopy v třpytivě bílém sněhu
jak chtěla zmizet z života běhu...

...nic už jí nebaví, i žít jí nudí
tekoucí slzy jí na tváři studí.
V promrzlé ruce jen vzpomínku svírá
poslední naděje v srdci jí zmírá
a ona taky pomalu hyne
zatímco čas tichounce plyne...

To sem psala ve čtvrtek večer (po výzu), proto je to takový... A nevim, jak to nazvat...