Když je mi smutno...

25. ledna 2009 v 19:45 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Ani nevim, co přesně chci napsat... Možná, že radši ani nic... Mam strašně zvláštní náladu... Takovou divnou, podbarvenou smutkem, ale přes to všechno mam na tváři (lehce přiblblej) úsměv. Mam za sebou celej divnej víkend. Rodiče mi zkazili sobotu lživym ujištěním, že dou na běžky jen na chvíli a že brácha přijede asi v jednu (ten vzkaz sem našla v kuchyni na stole když sem asi v 11 vstala). Měla sem připravenej velkolepej plán, ale když se měli všichni vrátit tak brzo, tak sem si říkala, že to asi budu muset odložit na jindy... Každopádně ale rodiče přijeli až před šestou a brácha až dneska. Takže mě to pěkně naštvalo- když něco slibujou, tak to maj sakra dodržet!!! Naštěstí mě aspoň večer pustili do hospody, tak aspoň něco (i když tomu původnímu plánu se to nemůže ani zdaleka rovnat =P). Když sem asi v půl jedný zalezla do postele, zjistila sem, že nemůžu spát, tak sem si ještě četla chvíli (mam od Andrejky pučenou skvělou knížku o Dalím a jeho vztahu s Galou)... Dneska sem vtávala "už" v deset. A už ve chvíli, kdy sem vstávala, se mi zdálo, že to bude den na hovno. A byl. Táta měl dneska svátek, takže sme měli rodinnou oslavu s babičkou a dědou. Nevim proč takový oslavy vždycky končej tim, že se s tátou pohádáme, takže uražená odcházim. Asi ňáký prokletí... Tak sem se prostě urazila a odešla do pokojíčku, kde sem zjistila, že jdena z mejch bílejch myšek umřela... ='[ Snad jediný, co mi dneska zvedlo trochu náladu je to, že před chvílí tu byla na chvíli sestřenka a přinesla mě a ségře naušnice (někdo jí je dal a ona nemá nastželený dírky, tak nám je přenechala)... Taky řešim problém, s kym jít v sobotu do kina (teda pokud mě vůbec rodiče po výzu pustěj)... Dávaj Upíra Nosferatu, což mě neskutečně láká... Tak budu muset co nejdřív někoho sehnat, aby mi to rodiče dovolili ještě před výzem, protože pak už by mi to (snad) nezakázali... =P Mno a to je asi tak ve zkratce celej můj zkaženej víkend... Na závěr ještě přidávám jednu fotku- byla sem v pátek u kadeřnice, tak abyste aspoň trochu tušili, jak teď vypadám (aby ste mě poznali, až mě někde potkáte, haha)
A teď du ukecávat tátu, aby mě nechal u sebe na noťasu koukat na Jedna ruka netleská...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ashuleii Ashuleii | Web | 26. ledna 2009 v 18:27 | Reagovat

ty bláho, máš novej hérstajl, no ne? hustěě:) a nemáš vůbec vkus, ty jedna, prej basáci? pcháá!:D

2 Bella Bella | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 20:59 | Reagovat

Mucí,krásný ty vlásky=) Joo,s tím hádáním na oslavách to máme podobný,akorát že já se vždycky afnu s mámou x((Naštěstí moc neslavíme svátky,narozky bohatě stačej.. A to s tím lhaním o svým příchodu,tak to je u mě taky to samý..

3 Cuzán Cuzán | Web | 4. února 2009 v 0:27 | Reagovat

Och, stejně jako ty nesnáším taková lživá oznámení o době příjezdu.

A nejhorší je babiččino "já přijdu tak za hodinku", ale kdo má vědět, od kdy tu svou hodinku počítá a co má být to tak a tak já, já se vždycyk strachuju, jestli stihnu to cigáro na balkoně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama