Leden 2009

Když je mi smutno...

25. ledna 2009 v 19:45 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Ani nevim, co přesně chci napsat... Možná, že radši ani nic... Mam strašně zvláštní náladu... Takovou divnou, podbarvenou smutkem, ale přes to všechno mam na tváři (lehce přiblblej) úsměv. Mam za sebou celej divnej víkend. Rodiče mi zkazili sobotu lživym ujištěním, že dou na běžky jen na chvíli a že brácha přijede asi v jednu (ten vzkaz sem našla v kuchyni na stole když sem asi v 11 vstala). Měla sem připravenej velkolepej plán, ale když se měli všichni vrátit tak brzo, tak sem si říkala, že to asi budu muset odložit na jindy... Každopádně ale rodiče přijeli až před šestou a brácha až dneska. Takže mě to pěkně naštvalo- když něco slibujou, tak to maj sakra dodržet!!! Naštěstí mě aspoň večer pustili do hospody, tak aspoň něco (i když tomu původnímu plánu se to nemůže ani zdaleka rovnat =P). Když sem asi v půl jedný zalezla do postele, zjistila sem, že nemůžu spát, tak sem si ještě četla chvíli (mam od Andrejky pučenou skvělou knížku o Dalím a jeho vztahu s Galou)... Dneska sem vtávala "už" v deset. A už ve chvíli, kdy sem vstávala, se mi zdálo, že to bude den na hovno. A byl. Táta měl dneska svátek, takže sme měli rodinnou oslavu s babičkou a dědou. Nevim proč takový oslavy vždycky končej tim, že se s tátou pohádáme, takže uražená odcházim. Asi ňáký prokletí... Tak sem se prostě urazila a odešla do pokojíčku, kde sem zjistila, že jdena z mejch bílejch myšek umřela... ='[ Snad jediný, co mi dneska zvedlo trochu náladu je to, že před chvílí tu byla na chvíli sestřenka a přinesla mě a ségře naušnice (někdo jí je dal a ona nemá nastželený dírky, tak nám je přenechala)... Taky řešim problém, s kym jít v sobotu do kina (teda pokud mě vůbec rodiče po výzu pustěj)... Dávaj Upíra Nosferatu, což mě neskutečně láká... Tak budu muset co nejdřív někoho sehnat, aby mi to rodiče dovolili ještě před výzem, protože pak už by mi to (snad) nezakázali... =P Mno a to je asi tak ve zkratce celej můj zkaženej víkend... Na závěr ještě přidávám jednu fotku- byla sem v pátek u kadeřnice, tak abyste aspoň trochu tušili, jak teď vypadám (aby ste mě poznali, až mě někde potkáte, haha)
A teď du ukecávat tátu, aby mě nechal u sebe na noťasu koukat na Jedna ruka netleská...


Everybody's having fun except me I'm the lonely one... I live in shame

20. ledna 2009 v 16:54 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Zase trochu krize. Poměrně optimistickej začátek článku, není liž pravda? Ale to je pro přídad, že by měl někdo opravdu dobrou náladu. Tak dobrou náladu, že by si ji nechtěl zkazit mym nicneříkajícím neoptimistickym článkem. Tak toť úvodem...
Takže, proč mam takovou náladu jakou mam? Na to mam jasnou odpověď- všechno mě štve! Dneska ráno mě v 6:22 vzbudil kamarád, kterej mi volal (omylem, jak sem se pak dozvěděla, takže ještě, že sem to nevzala). V tu chvíli mi to ještě nevadilo- celkem dobře sem se vyspala a vstávala sem s pocitem, že sem se konečně dostala zpátky, ke svýmu optimismu. Cesta do školy proběhla naprosto v pohodě, náladu mi nezkazily ani třídní fotky, který sme hned ráno dostali, protože na normální fotce nevypadám jak debil (podruhý za celou dobu na gymplu!) a na tý "vtipný" sice vypadám jak dement, ale to je zřejmě účel, tak je mi to jedno. Během první hodiny mi napsal kamarád, že ze čtvrtletky z angličtiny, kterou sem mu včera psala, mam dvojku... Měla sem dobrej pocit z toho, že sem zas někomu pomohla... Pak sme měli bižuli- měla opravený písemky z kostí i poznávačku kostí (zřejmě nejvíc psycho písemka z bižule, jakou sme kdy psali)... Takže mi vychází trojka na výzo (celej půlrok mi to vycházelo na dvojku). Další předmět, kde moje půlroční snaha neměla vůbec cenu je ájina. Ze čtvrtletky za čtyři! (z 67 možnejch bodů mam 53,5!) Mam tam deset jedniček a jednu dvojku- bum, čtvrtletka- a mam dvojku na výzo... Mno nic, už sou mi ty známky stejně celkem jedno... Už nemam sílu se kvůli tomu dál nervovat (narozdíl od rodičů)... Taky ten černoch z Alabamy, co sem si s nim psala (jak chtěl abych za nim přijela), mi přestal odepisovat, takže mam o důvod míň se těšit do Ameriky (a nebo spíš naopak o důvod míň, proč by mě to mělo štvát, až mě tam naši nepustěj)... Jo a můj bejvalej mi poslal odkaz na ňáký fotky z maturiťáku, kde se byl v pátek podívat... To mě docela dost rozesmutnilo... Vypadá na těch fotkách trochu starší, ale strašně mu to tam sluší... Uplně mi to připomělo to, jak mi je smutno. Věřim, že to zní možná trochu blbě, ale prostě nemam moc nikoho, kdo by mě podpořil... Ach jo... Život neni lehkej... A ty debilní učitelé (a ani rodiče a sourozenci) nám ho nehodlaj vůbec usnadnit... =[
Ale co. To, že je na mě táta věčně naštvanej a chodí mi kontrolovat, v kolik vypínám počítač, má aspoň ňáký výhody. Mamka je celá nervní z toho, že nemá žádný šaty bráchovi na maturiťák, tak sem jí včera v noci jedny navrhla. Říkala, že pokud sežene látku a paní švadlena je dokáže ušít, tak si je vezme- moc se jí líběj. =] A tak sem si navrhla i šaty pro sebe. Svatební... =P (Až se mi počítač umoudří a podaří se mi připojit mobil, tak sem dám fotku =))
Tak jo, myslim, že mi to psaní vážně pomáhá... Už se cejtim o něco líp... Vždycky, když mi sem někdo napíše ňákej koment, tak mam aspoň trochu pocit, že mam někoho, koho zajímaj i ty moje depresivní kecy o ničem... Mno nic, tak já letim- ještě se chci kouknout na fyziku, ze který zítra píšem (ne že bych si myslela, že se mi to povede napsat tak, abych si tim nezkazila známku, ale spíš pro dobrej pocit, že sem pro to aspoň něco udělala), pak jdu s mamkou na spinning a večer budu koukat se ségrou (a možná i s bráchou) na Pulp Fiction a pokud mi zbyde čas, tak ještě dokreslim jeden obrázek, kterej mi už skoro tejden leží na stole a čeká, co s nim provedu... =]

Život je takovej a jinej nebude, než-li mý tělo platnosti pozbude...

17. ledna 2009 v 14:13 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
V pondělí sme měli odevzdat (minimálně) osmistránkouvou seminárku z IVTčka. Dozvěděla sem se o tom v úterý. Celou dobu všichni říkali, že je do konce ledna a já sem si furt říkala, že je to v pohodě, že to napíšu někdy o víkendu a bude. Když sem v úterý zjistila, že už to mělo bejt odevzdaný, docela mě zamrazilo. Naštěstí sem ale nebyla jediná, kdo to neodevzdal (z patnácti lidí nás bylo myslim pět), takže ani neměla chuť mě uškrtit. Ale řekla nám, že jestli to do druhýho dne neodevzdáme, tak máme automaticky o stupeň horší známku za každej pracovní den, než to přineseme. Je to nefér- můj brácha tu seminárku loni odevzdal až v červnu a dostal dvojku... Takže další člověk na mym seznamu lidí, který bráchovi všechno odpustěj a mě ne. Bezva. Na začátku školního roku sem měla dobrej pocit, že mi všechno de... Skoro včechny předměty (samozřejmě s vyjímkou matiky a fyziky) sem si zlepšila o celej stupeň (některý až o dva!) a teď, pár dní před uzavřením klasifikace, se mi to všechno kazí... Zase. Bejvá to tak vždycky- celej půlrok se snažim jak debil, aby se mi to nakonec během posledních dvou tejdnů před výzem zase všechno zkazilo... To pak prostě člověk nemá absoutně žádnou motivaci... Teď se snažim napsat tu seminárku, ale de to fakt těžko. Blbě se píše seminárka o věcech, o kterejch já vim akorát to, že existujou a tim moje znalosti o nich končej. Vůbec nerozumim tomu, co o nich kde píšou, takže mam takovej pocit, že ať o tom napíšu cokoliv, tak prostě dostanu pětku, protože to budou samý blbosti... Nebo se a to můžu vybodnout a dostanu z toho taky pětku... A co. Ostatní známky tam mam dobrý, takže i když teď dostanu za pět, hůř než trojku z IVT na výzo mít nebudu. A i kdyby- už je mi to všechno jedno! Jedinej můj nynější cíl je nepropadnout na konci roku, protože když se mi to povede, tak mi (možná) táta sežene na celej červenec brigádu někde v Americe na farmě a za vydělaný peníze bych si pak mohla celej srpen cestovat po Americe... A vzhledem k tomu, že Amerika je moje vysněná "dovolená" a navíc si teď píšu s jednim strašně pěknym černochem z Alabamy, tak bych opravdu chtěla, aby mi to vyšlo. I když s mym štěstím to zase dopadne tak, že až táta uvidí, že nepropadám, tak začne ustupovat a zase nikam nepojedu... Mam dneska opravdu blbou náladu- zdá se mi, že prostě nic v mym životě nemůže dopadnout dobře už jenom proto, že je to prostě můj život... Bejt to život kohokoliv jinýho, tak by možná nebyl tak špatnej...

Mno nic- původně sem se jen chtěla pochlubit, že když sem si šla ve čtvrtek pro přihlášku do autoškoly, tak sem si koupily tři bílý myšky... Včera sem je ubytovala do luxusního terárka po našem bejvalym křečkovi, který je dost velký, takže se tam maj fajn (doufám)... Včera byly strašně akivní, zato dneska se asi rozhodly, že prospěj celej den, protože od rána z budky vylezla jen jedna, když se šla nasnídat... Ale co, jen ať se prospěj- když je to baví a nemusej dělat blbý seminárky, tak proč ne. =P Jo mimochodem- jmenujou se Aida (podle týhle písničky), Udo (protože je to nejftipnější německý jméno, který existuje=P) a Ruby (podle písničky Ruby Tuesday)... I když nevim, jakýho sou pohlaví (ale doufám, že takovýho, aby mohly mít malý myšátka =D). Takže toť asi vše- du se vrátit k psaní tý debilní seminárky...

Tak takhle by to teda nešlo...

13. ledna 2009 v 18:06 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Vzhledem k tomu, že zejtra dělá brácha přímačky na vejšku, opět se doma načalo řešit, kam pudu já na vejšku. Rodiče totiž zřejmě nechtěj, abych šla tam, kam chci já- to znamená na nějakou uměleckou školu. Mamka tvrfí, že bych měla jít na ňákou jazykovku- že prej mam cit pro jazyky... Mno fain, myslet si to může, ale já o tom vim svoje. Něminu mam v průměru tak na trojku, což znamená, že kdybych něco potřebovala, ak bych se možná dokázala někoho zeptat, ale abych si s někym pokecala, tak bych musela umět mnohem líp. Pak je tu špánina- ta se mi hrozně líbí a myslim, že by mě i mohla bavit, ale vzhledem k tomu, že mě špáninář nesnáše, tak sem tam radši přestala chodit, protože jinak bych fakt riskovala nervy. A ájina? Dneska mi angličtinářka řekla (když vybírala lidi, který pudou na tejdenní kurz ájiny), že nejsem dostatečně talkative... Já, takovej ukecanej člověk! Takže jazykovka asi nee. Co dál? Matika, fyzika, chemie? To de všechno mimo mě (a to tak, že hodně velkym obloukem). Pak tu je ještě bižule. To by mě celkem možná i bavilo, ale kam s bižulí? Medicína, veterina? Mno vzhledem k tomu, že se bojim injekcí a nemam ráda krev, tak to asi fakt ne... Takže co zbejvá? Asi nic... Ale já bych to vlastně stejně neměla moc hrotit, protože buď letos vyletim od reparátu z matiky a nebo příští rok od maturity (pokud mě k ní teda vůbec pustěj)... Takže tak... Mam prostě dneska strašně blbou náladu a nevim co s tim... Ještě že mam tu krásnou uklidňujcí hudbu ze stránek Magritta... ( z těhle ) A za chvíli du s mamkou na spinning, takže snad ze sebe ten vztek (nebo smutek?) dostanu...

Mihule potoční musela jít na oční a čmelák sežral panelák

8. ledna 2009 v 19:58 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
V úterý mi taťka oznámil, že máme novej tarif na net. Je pomalejší než ten, co sme měli dřív (naštěstí se to zatim neprojevuje), ale zato máme neomezenej přenos dat... Takže sem si stáhla Linkin Park- Soung From The Underground, Road To Revolution: Live at Milton Keynes a bonusový album se strašně vtipnym názvem: MMM...COOKIES - Sweet Hamster Like Jewels from America! Což mi trochu zvedlo náladu... Ne že bych měla ňák hodně špatnou náladu. Celkem se to dá vydržet, protože se to snažim nepustit na povrch, snažim se nepřipustit si, že bych měla blbou náladu, a kupodivu to zatim docela funguje...
Dneska mě mamka objednala ke kadeřnici- tak už se těšim... Asi si nechám udělat ofinu zase... Ale nevim co s tim zbytkem vlasů... =P Taky mam v plánu si konečně ušít tu sukni, když už umim zacházet se strojem... ale to budu muset asi nejdřív sehnat tu látku, kterou chci a pak musim počkat, až rodiče někam vypadnou, protože je to TOP SECRET... =D Jo a taky se asi zapojim do soutěže na metalshopu, protože mi Bára skvěle poradila... Tak doufám, že se to povede... (a že vyhraju =P) Jo a dneska nám Ježíšek přines ještě opožděnej vánoční dárek- 7 DVD Járy Cimrmana (Hospoda na mýtince, Akt, Posel z Liptákova, Němý Bobeš, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Záskok, Vražda v salónním kupé) takže se na to asi budu muset kouknout... Dneska kouknu na ňáký (a snim u toho ten výbornej ananas, kterej mamka koupila) a zbytek dokoukám o víkendu (mezi časem, kdy se budu učit na debilní písemku ze svs, z chemie, z matiky a biologie). A taky o víkendu dokreslim obrázek, co sme dělali včera na výtvarce- láhev se skleničkou- rudkou a bílou křídou... Tak. A to je asi všechno, protože na mě pomalu ale jistě začíná dopadat ta špatná nálada, takže du sníst ten ananas... Báj báj... =]

Člověk má asi někdy málo kamenů...

6. ledna 2009 v 16:32 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Fain... Před chvílí sem vzdala snahu naučit se fyziku... Prostě tomu nerozumim... Přijela sem dneska ze školy dřív, protože nám odpadnul děják... Teprv před chvílí sem zavřela učebnici i sešit i obě sbírky a už mam pocit, že si nepamatuju vůbec nic... Zejtra píšem druhý kolo sedmnáctibodový písemky... Z toho prvního totiž měla víc jak půlka třídy čtyrku nebo pětku, takže fyzikář byl tak hodnej, že nás to nechá napsat znova (akorát že počítá obě známky, což je pěkně blbý).
Teď koukám, že mi na myyearbooku napsal docela pěknej černoch z Alabamy... Poslední dobou zjišťuju, že se mi černoši líběj víc, než kdy předtim... A taky zjišťuju, že moje rodina je víc rasistická, než sem si myslela (zvlášť táta a babička). Což mě docela mrzí, protože já mam v plánu si vzít černocha (teda spíš mulata)... Ovšem pokud ho najdu, protože on bydlí v Hamburku a já na něj nemam žádnej kontakt... Ale já si myslim, že až se tam jednou dostanu, tak ho prostě (díky svejm skvělejm detektivním schopnostem) najdu a vezmu si ho... =P

Jo mimochodem- během prázdnin sem se docela nudila, takže sem se konečně koukla na Mamma Mia!, Chicago a pak sem se ještě koukala čtyřikrát na Máj (kterej sem dostala od Šárky k Vánocům) a v neděli večer sem koukala s bráchou na Sweeneyho Todda (nejlepší před spaním =)). A v pátek sem se nudila natolik (a taky se mi tak strašně nechtělo učit se), až sem si z nudy ušila kalhoty... Strašně se mi líběj- hlavně ta látka je taková pěkná...

...není-liž pravda, =D

I belive in angels...

4. ledna 2009 v 18:28 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Skoro celý prázdniny sem se tomu vyhejbala, ale stejně sem věděla, že se před tim nedá upně uniknout... Začala sem už včera... Zjistila sem, že během prvních dvou tejdnů píšeme asi tisíc písemek + zkoušení, referáty, recitace... Když prolistuju diář, tak je mi z toho všeho celkem nevolno... Celý ty prázdniny byly celkem fain, ale řiká se, že v nejlepšim se má přestat. Tak je to tady... Zejtra zase vstávat v půl sedmý, hned první hodina (teda dvouhodinovka) dvě písemky + hrozba zkoušení z celýho půlroku. Bezva- to nám to krásně začíná, že? Navíc mam teď tak trochu krizi... Bráchovi už se pomalu blížej termíny přímaček na vejšku a tak mě napadlo, co bude se mnou... Před chvílí sem zjistila, že prej už i vysvědčení ze třeťáku de k přímačkám, což teda mě osobně celkem děsí, protože prostě nemam tak dobrý známky, aby mi to mohlo nědke v něčem pomoct (ok, uznávám- možná na tom nejsem zas tak špatně, ale přeci jen ty dvě pětky a hrozba jedný čtyrky by nevypadaly dobře ani mezi samejma jedničkama). Ani ještě nevim, z čeho chci maturovat. Nebo z čeho budu muset... Hrozba státní maturity (a tudíž i poměrně děsivá hrozba maturity z matiky) je hodně silná... I když jestli se teda k maturitě vůbec dostanu... Začínám o tom tak trochu pochybovat... Možná bych měla mít ňákej "únikovej" plán B. Měla bych vědět co dál, když mě vyhoděj od matury nebo když mě nevezmou nikam na vejšku... Nezačínám ten novej rok moc s optimismem, že? Taky se mi zdá, ale co mam dělat? Realita je krutá a neústupná... Já sem se sice rozhodla dát tomuhle roku šanci, ale on mě zřejmě ne... Já se sice zas tak snadno nevzdám, ale obávám se, že stojim proti krutý přesile...

Proč to měnit? Protože to tak chce... A kdo? Že by čas?

1. ledna 2009 v 0:00 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
... i když se mi rok 2008 opouštět nechtělo (i přes to, co se stalo, bych ho hodnotila jako dost dobrej rok, což je u mě vysoký hodnocení), čas se mě na nic neptal a tak sem tady... Všichni sme tady- v roce 2009... Dneska je ve mě docela dost optimismu (a nebo alkoholu? ani nevim... ), takže sem se rozhodla, že i tomuhle roku dám šanci... Rozhodla sem se, že dám šanci nejen jemu, ale i ostatním... I lidem, který si zasloužej druhou šanci... A i lidem, který si jí možná nezasloužej... Nevim, jak dlouho mi tohle vydrží- třeba se z toho přes noc vyspim, ale třeba taky ne... =]

Každopádně bych i vám chtěla do novýho roku popřát co nejvíc šancí (ať už ve škole, v životě nebo kdekoliv jinde), zdraví, štěstí... a samozřejmě lásky, protože bez ní by byl život nudnej... =]
A taky bych Vám všem chtěla poděkovat, že sem chodíte nebo aspoň občas zabloudíte... =P