Popůlnoční exploze = co se urodilo v mém nitru...

26. prosince 2008 v 0:09 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Myslíte si taky, že to, jakej člověk je, se určuje podle toho jestli brečí u filmů nebo ne? U nás v rodině to tak asi je... Koukaj se na mě skoro skrz prsty jenom proto, že brečim u filmů i u pohádek... Ale copak já můžu za to, že sem přecitlivělá? Obávám se, že to neni moje vina a že s tim prostě nic neudělám... Je mi to líto, že to tolika lidem vadí. Mrzí mě, že se nikdo nikdy ani nepokoušel pochopit proč to tak je, odkdy nebo kvůli čemu. Všichni maj prostě pocit, že mi nic nechybí, že si žiju kdovíjakej skvělej život jenom proto, že mam takový skvělý rodiče, který se o mě perfektně staraj... Ale nikdy nepřemejšleli nad tim, jak to vidim já... Nebo možná jo, ale v tom případě to zřejmě moc nepomohlo... Nechci si stěžovat na výchovu, na to, jakej mam život ani na nic podobnýho... Jen mě trochu mrzí, že v týhle rodině neexistuje pochopení a empatie...

...A navíc se mi neuvěřitelně stejská... Vim, že nikdy už nebudou věci jako dřív- to vysedávání v šatně s kamarádama a s kytarou, kdy nás školník ve čtyři vyhazoval, protože se zavírala škola, ani to vysedávání ve Skleněnce každý odpoledne... Už se asi nevrátěj ty časy, kdy sem jezdila vlakem až do Tanvaldu jenom proto, že sem chtěla zůstat s někym, komu sem tak bezmezně důvěřovala a kdo byl pro mě něco jako brácha, táta i kamarád v jednom, časy, kdy sem mrzla před zkušebnou jen proto, abych slyšely písničky dřív než na koncertě (na kterej mě stejně většinou nepustili) místo toho, abych chodila na atletiku, časy, kdy sme jedli listí a courali po lese... Nic z toho už se nevrátí- život půjde dál... Ale všichni lidi, který kdy patřili do mýho života, zůstanou navždycky v mejch vzpomínkách i v mym srdci... A chci, aby to všichni věděli, aby všichni věděli, že je mam moc ráda i přes to, že jim to tak často neříkám... :-*

Teď už asi, vzhledem k pozdnější době, půjdu spát (dneska spim na zemi, tak schválně, do kolika se budu ráno válet "v posteli") a zejtra se uvidí, co se bude zase dít... Btw: zapomněla sem vám popřát krásný Vánoce, tak přeju aspoň krásný svátky! =]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sparki Sparki | E-mail | Web | 26. prosince 2008 v 0:29 | Reagovat

Ahoj,tvůj článek se mi líbí. Moje rodina se zdá taky na pohled skvělá. Rodiče mi vždycky dávali najevo,že lepší mít ani nemůžu. Myslelo si to asi i okolí. Nejvíc mi tyhle kecy o své dokonalosti do hlavy vštěpovala máma. A hele,právě ona udělala vůči rodině podle mě neodpustitelnej podraz (táta ji odpustil a hele,podrazila nás,nebo toda spíš jeho, znova) a naše "dokonalá" rodina je na krachu. A nezajímalo ji,jak se budu já nebo on cítit,nedokázala se vcítit do naší situace... hmm,omlouvám se,že tu tak žvaním,jen..nevím..asi mi ten tvůj článek připomněl tu situaci...omlouvám se.

2 Ashuleii Ashuleii | Web | 26. prosince 2008 v 1:03 | Reagovat

Děkuju, tobě taky krásný svátky! A děkuju, že ses mě zastala před tou "pravdou":)  Jo a k něčemu se ti přiznám, ale psst! Taky brečim u filmů, snad u každýho. Snadno mě něco dojme a já hned pláču, ale už jsem prostě taková, lepší už to asi nebude.

3 Letadlo Letadlo | Web | 26. prosince 2008 v 21:27 | Reagovat

mno nevim, jestli se to podaří udržet v tajnosti, když sem pořád prouděj takový davy čtenářů, hehe =D

4 Sparki Sparki | E-mail | Web | 27. prosince 2008 v 17:42 | Reagovat

Dík moc=) Hezkej zbytek svátků :0) A náhodou,mě taky sem tam nějaká ta slza ukápne, i u knížek!Třeba u knížky Nový Měsíc. A jinak jestli se chceš juknout na další moje šílený výtvory,tak klikni na web. Papa,třeba napiš někam xP

5 LůCa-PůCa LůCa-PůCa | Web | 29. prosince 2008 v 17:03 | Reagovat

ahoj prosím hláskni pro mě na tomto blogu:www.s-u-p-e-r-7.blog.cz

jo a fakt hezkej blog!!!!    O.K

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama