úterý, středa, radost, smutek...

13. listopadu 2008 v 20:20 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Jak už napsal Honza do komentářů u minulýho článku- basket, kterýho sem se tak bála nakonec dopad nad očekávání dobře... V úterý sme vyhrály a postoupily sme do okresního kola. To se konalo ve středu od 11 hodin (ideální doba- mohla sem spát až do devíti a vstávat s pocitem, že nemusim do školy, která mě nebaví, ale můžu jít hrát basket, kterej mě baví). Měly sme štěstí- naše super kapitánka vymyslela dobrou taktiku a ještě sme měly silnou motivaci (2 müsli tyčinky a to, že když postoupíme, tak zase nebudem muset jeden den do školy). Díky těmto a možná i dalším okolnostem se nám opět podařilo vyhrát a postoupit- tentokrát do krajskýho kola, který nás čeká 24.11. Abych pravdu řekla, docela se tam těšim, i přes to, že si myslim, že tam už moc šancí nemáme. Stejně sem ráda, že to takhle dopadlo...

Mno a teď k druhý části názvu článku- konkrétně ke smutku. Možná vám nejde do hlavy, z čeho můžu bejt smutná po takovejch úspěchách v basketu, po dvou dnech bez školy... Ale věřte, že tohle je pocit, kterej mě asi hned tak neopustí (bohužel)... Včera to bylo půl roku od toho dne, kdy se Kuba rozhodnul, že nás opustí... Zdá se mi, jako by to bylo už strašně dávno, a přesto se s tim pořád nedokážu vyrovnat... Pořád na něj myslim, vzpomínám... Je mi smutno; nemam s kym jíst listy a dělat podobný blbosti, nemam si s kym povídat v půl jedný ráno o tématech, který v takovou noční dobu jen těžko někoho napadnou... Nemam nikoho, s kym bych šňupala cukr, kdo by mě "donutil" jíst chleba s Niveou... Cejtim tu bez něj takový podivný prázdno a nemam ho čim vyplnit... A bojim se, že už to tak zůstane, protože náplasti na srdce se prostě nedaj sehnat a vzpomínky se nedaj vymazat...

Ale abych tenhle článek nekončila se smutnou náladou (protože to by Kuba určitě nechtěl), tak bych ještě chtěla popřát Honzovi a celýmu jeho basketistickýmu družstvu hodně štěstí při zejtřejšim zápasu... Toť vše- teď se du zase vrátit k dopisování sešitů a učení se na zejtřejší tři písemky... hip hip hurá >=[
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honzoš... Honzoš... | Web | 13. listopadu 2008 v 20:24 | Reagovat

ooo mockrát ti děkuji, děkujeme a tak, jen nam ještě držte zitra palce, poznamka naokraj: neni to moje družstvo:-D

2 Letadlo Letadlo | E-mail | Web | 13. listopadu 2008 v 20:25 | Reagovat

no tak dyť víš, jak to myslim, ne? prostě to družstvo, ve kterym hraješ... ;]

3 Honzoš... Honzoš... | Web | 13. listopadu 2008 v 20:25 | Reagovat

vim vim, ja jen aby nevznikly zmatky

4 Honzoš... Honzoš... | Web | 14. listopadu 2008 v 15:04 | Reagovat

hahaha tak to nevyšlo:-D hahaha

5 Ashuleii Ashuleii | Web | 15. listopadu 2008 v 10:57 | Reagovat

Pamatuju se, jak jsi o tom před půl rokem psala.. Člověku to ani tak nepřijde, že je to tak dlouho...:/

6 Ashuleii Ashuleii | Web | 15. listopadu 2008 v 10:58 | Reagovat

A k tomu basketu vám gratuluju, to jo...:)

7 SexyWildCat - Kamila SexyWildCat - Kamila | E-mail | Web | 15. listopadu 2008 v 11:36 | Reagovat

Já poslední dobou chodívám na pivo s Vaškem Křížkem. Oboum se nám jaksi uleví. Kolikrát mi v noci přišla SMSka, že na něj čeká doma a že nejde....co k tomu víc říct...

8 Alex Alex | E-mail | 15. listopadu 2008 v 18:08 | Reagovat

Co dodat, snad jenom že v tom rozhodně nejsi sama...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama