Nejhorší sou ty neočekávaný zlomy, který obracej život naruby a ničej všechny iluze a naděje...

24. listopadu 2008 v 13:46 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Vůbec nechápu, co se to děje... Ráno sem vstala s bezvadnou náladou, ani mi nevadilo to, že je zima ani mi nevadil sníh... Myslela sem si, že je to zase jeden z těch dnů, kdy mi náladu nezkazí vůbec nic (zvlášť když sem nešla do školy, protože tam se většinou najde dost lidí, který by mi tu náladu mohli zkazit). Vlak naštěstí ani neměl zpoždění, v hale sem byla první, takže sem měla dost času se připravit na nadcházejcí zápas. Ještě bylo puštěný rádio a hráli Don't worry be happy, takže se mi nálada ještě zlepšila... Mno nic, zápas sme odehrály docela rychle (skončily sme 2., kdyby to někoho zajímalo), takže sem domů jela vlakem už před půl jednou. Cestou sme si (jako vždycky) pouštěla ňáký ty písničky, prostě pohoda... Jenže pak se to ňák změnilo; najednou mi přišlo, že sem strašně sama, že nemam nikoho, komu bych se mohla (a chtěla) svěřit se svejma pocitama, hrozně mi vadil pohled z okna- na ten sníh, na ty rampouchy a na to všechno, co k zimě patří... Pak mi ještě jako naschvál začla hrát taková smutná písnička (ona teda neni tak uplně smutná, ale když mam takovouhle náladu, tak mi jí vždycky ještě zhorší)... Když sem vystoupila, začalo ještě strašně foukat- sníh mi lítal do obličeje, za krk, všude, kde se dostal... Nakonec sem se zmrzlá, smutná a hladová dostala domů, kde byl fotr a ten nejen, že mi oznámil, že mi sněd můj dnešní oběd a jediný co máme doma k jídlu sou rybičky v tomatový šťávě (což sou zrovna ty, který nemam ráda), ale ještě mě seřval za to, že sem si ještě nezašla zařídit autoškolu (čímž mě nasral uplně nehorázně, protože on mi ještě pořád nevysvětlil, kudy se do tý určitý autoškoly de a na to, abych si tam mohla zavolat nemam kredit)... Takže sem (v ještě trošku "lepší" náladě) přišla do pokojíčkua zjistila sem, že moje rádio má zase u sebe brácha... Tak sem si pro něj došla, jenže vedle něj stála placatka, což je pro mě v takovýhle náladě předmět naprosto neodolatelnej... Tak teď sedim u compu, poslouchám písničky, o kterejch si myslim, že by mi mohly aspoň trochu zvednout náladu a popíjim rum z bráchovy placatky... Myslim, že ze mě jednou bude alkoholik... =/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | E-mail | 24. listopadu 2008 v 15:15 | Reagovat

Ještěže ten alkohol máme, co? Jemu se člověk může svěřit vždycky, a je to věrný společník :-) A jakto že se to v tom vlaku tak najednou zvrátilo?

2 Honzoš... Honzoš... | Web | 24. listopadu 2008 v 19:53 | Reagovat

alkoholiiik vem mě sebouuu

3 Letadlo Letadlo | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 16:56 | Reagovat

všichni, kdož by se chtěli taktéž stát alkoholiky, nechť se ke mně přidají... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama