Listopad 2008

Auf den Ästen, in den Gräben...

29. listopadu 2008 v 16:09 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
U minulýho článku sem se zmiňovala o třídních schůzkách... Asi poprvý v mym životě neskončily žádnym zákazem ani ničim podobnym... Skončilo to jen doporučením, abych si sehnala někoho na doučko z matiky (případně i fyziky), ale jinak to dopadlo uplně skvěle... Dokonce mi i zvýšili kapesný (sice ne o moc, ale aspoň něco- teď před Vánocema se to docela hodí)... To bylo ve středu... Čtvrtek proběhnul celkem v pohodě- ve škole nic moc hrozný, jen písemka z litery a z informatiky. Myslim, že ani jedna by nemusela dopadnout špatně... ;)
Včera sme ve škole měli projektovej den, jenže letos sme nedělali žádný projekty (naštěstí), ale přišli místo toho různý lidi a měli takový jakoby přednášky. Každej si měl vybrat přednášku dvou lidí... Já sem se sice přihlašovala dost pozdě, takže sem měla dost omezenej výběr, ale i přes to mě to docela bavilo. Každopádně to bylo lepší než dělat ňákej projekt a ještě lepší než se učit... =P A protože sme končili poměrně brzo, rozhodla sem se, že se stavim ve městě koupit si něco k Vánocům, ptž mamka, Ježíšek, nevěděla, kde to sehnat, protože se v tom nevyzná... Takže sem se pěkně prošla po městě, nakoupila si, co sem potřebovala a šla sem na vlak... Hned jak sem přišla domů, tak mi mamka ty věci zabavila, abych prej měla o důvod víc těšit se na Vánoce... A pak se mě zeptala, jestli bysme nemohly jet do Liberce na nákupy (měly sme jet dneska, ale mamka chtěla jít na běžky)... Takže sme asi ve čtyři vyzvedly ségru na angličtině a jely do LBC... Nejdřív sme prošly město, a pak sme se jely kouknout do Nisy (velkýho, nově zrekonstruovanýho a zvětšenýho obchodního centra). Domů sme se dostaly těsně před desátou a mě tak bolely nohy , že sem šla hned spát... (vzala sem si totiž inteligentně STEELy... nosit dvoukilovou zátěž na nohou celý odpoledne a chodit po dlažbě fakt neni dobrej nápad) Dneska dopoledne sem mamce pomáhala vařit a pak sem se rozhodla, že zfotodokumentuju to, co sem si koupila (ne že by toho bylo tolik, ale poslední dobou mě ňák začalo bavit fotit... asi si opravdu budu muset koupit normální foťák)... Takže tak, mno...

btw: tady sou některý z fotek:

...hrozně hezký (a taky dlouhý)tričko...

...tady opět tričko a k tomu kalhoty...

...a ještě jednou... =P

Jak sem řikala, těch fotek je mnohem víc, ale některý sou ještě víc nekvalitní než tyhle, na některejch je vidět sestřin bordel, kterej má navěšenej na žebřinách a některý sou prostě nezveřejnitelný =P...

Trocha reklamy neuškodí ani tady... =P

26. listopadu 2008 v 17:29 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Chtěla bych vás všechny čtenáře tohohle blogu pozvat na novej blog, kterej dneska vzniknul... Bude asi tak nejspíš o hudbě a všem možnym kolem ní... Autorem blogu je Honza, kterej je zároveň jeho "velkym šéfem"... =D Mno a já sem tam tak asi něco jako vedlejší přispívatel (od slova přispívat, NE od slova zpívat!)... A kdeže to je? Přece TADY!!! Takže třikrát hurá novýmu blogu... =]


Jo, mimochodem, za chvíli se asi naši vrátěj z třídních schůzek, takže je dost pravděpodobný, že (opět) zavedou ňáký dočasný opatření typu učení se pod dozorem, zákaz compu a podobně, takže se nedivte, kdybych tu delší dobu nebyla... Nechápu, že je to ještě baví mi furt něco zakazovat a přikazovat, když všichni víme, že to na mě ani moje výsledky ve škole žádnej vliv nemá... Každopádně těmahle opatřeníma končí každá debata po schůzkách, takže už se na to tak pomalu připravuju... Oni vždycky dou na ty schůzky s tim, že vědí, co mi v jakym předmětu vychází, ale pak se tomu stejně divěj a když přídou domů, tak mi říkaj, jak sem jim zatajila tohle a neřekla tamto a blablabla... Takže asi tak mno... =]

Nejhorší sou ty neočekávaný zlomy, který obracej život naruby a ničej všechny iluze a naděje...

24. listopadu 2008 v 13:46 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Vůbec nechápu, co se to děje... Ráno sem vstala s bezvadnou náladou, ani mi nevadilo to, že je zima ani mi nevadil sníh... Myslela sem si, že je to zase jeden z těch dnů, kdy mi náladu nezkazí vůbec nic (zvlášť když sem nešla do školy, protože tam se většinou najde dost lidí, který by mi tu náladu mohli zkazit). Vlak naštěstí ani neměl zpoždění, v hale sem byla první, takže sem měla dost času se připravit na nadcházejcí zápas. Ještě bylo puštěný rádio a hráli Don't worry be happy, takže se mi nálada ještě zlepšila... Mno nic, zápas sme odehrály docela rychle (skončily sme 2., kdyby to někoho zajímalo), takže sem domů jela vlakem už před půl jednou. Cestou sme si (jako vždycky) pouštěla ňáký ty písničky, prostě pohoda... Jenže pak se to ňák změnilo; najednou mi přišlo, že sem strašně sama, že nemam nikoho, komu bych se mohla (a chtěla) svěřit se svejma pocitama, hrozně mi vadil pohled z okna- na ten sníh, na ty rampouchy a na to všechno, co k zimě patří... Pak mi ještě jako naschvál začla hrát taková smutná písnička (ona teda neni tak uplně smutná, ale když mam takovouhle náladu, tak mi jí vždycky ještě zhorší)... Když sem vystoupila, začalo ještě strašně foukat- sníh mi lítal do obličeje, za krk, všude, kde se dostal... Nakonec sem se zmrzlá, smutná a hladová dostala domů, kde byl fotr a ten nejen, že mi oznámil, že mi sněd můj dnešní oběd a jediný co máme doma k jídlu sou rybičky v tomatový šťávě (což sou zrovna ty, který nemam ráda), ale ještě mě seřval za to, že sem si ještě nezašla zařídit autoškolu (čímž mě nasral uplně nehorázně, protože on mi ještě pořád nevysvětlil, kudy se do tý určitý autoškoly de a na to, abych si tam mohla zavolat nemam kredit)... Takže sem (v ještě trošku "lepší" náladě) přišla do pokojíčkua zjistila sem, že moje rádio má zase u sebe brácha... Tak sem si pro něj došla, jenže vedle něj stála placatka, což je pro mě v takovýhle náladě předmět naprosto neodolatelnej... Tak teď sedim u compu, poslouchám písničky, o kterejch si myslim, že by mi mohly aspoň trochu zvednout náladu a popíjim rum z bráchovy placatky... Myslim, že ze mě jednou bude alkoholik... =/

Tenhle tejden...

22. listopadu 2008 v 18:00 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Už sem delší dobu nenapsala článek. Vim to, omlovám se, ale mam k tomu pár omluv (nebo výmluv), který určitě pochopíte (a i kdyby ne, tak vám je sem aspoň napíšu). Takže ta asi nejpochopitelnější je to, že se blíží čtvtrletí, tudíž se teď píšou hodně písemky, což znamená poměrně hodně učení se. Ale z učení vyplývá stres a proti němu sem se chtěla bránit takovym způsobem relaxace (jestli se to tak dá nazvat) a tou je internet... Založila sem si profil na myyearbooku, což sem asi neměla dělat, protože tam trávim čim dál tim víc času... Za ten necelej tejden, co mam profil už sem stihla tolik věcí, že se až sama divim... A taky sem se stihla zamilovat =P On je uplně krááásnej!!! Je mu 19, což je podle mě ideální věk a je strašně krásnej... Akorát problém je, že je z Trecka a že mi neodepisuje... =[ (ale já se tak snadno nevzdám!=]) Mno a asi poslední důvod, proč sem nic nepsala je ten, že sem se bála, ž se mi ten napsanej článek nejen smaže, ale taky že mi u toho bouchne blog a zbyde po něm jen černá díra. Měla sem totiž snad nejhorší tejden od začátku letošního školního roku... Snad všechno, co šlo zkazit, sem zkazila, všechno se mi nedařilo... Mno prostě smůla jak čtyry...

Nicméně včera se mi podařilo mít dobrej den a to tim, že sem nebyla ve škole. Jela sem do Prahy na VŠE (to jakože vysoká škola ekonomická), kde byly různý přednášky na různý téma- některý z nich byly opravdu zajímavý... Taky sem tam dostala bloček, tužku a propisku (to sou věci, který se vždycky hoděj ;-)). Domů sem se vrátila až v půl devátý, což mi jaksi nevadilo, protože je teď u nás děda, kterej se mi snaží prokecat díru do hlavy. Dneska se mu to ještě (naštěstí) nepovedlo. Dopoledne sem vyráběla pro něj dárek k Vánocům, protože ho pak minimálně do Vánoc neuvidim, takže mu ho musim dát už teď... Mno a odpoledne sem byla nejdřív na spinningu a pak na fitboxu (teda doufám, že se to tak menuje), Takže sem z toho docela unavená... Když sem se vrátila, ještě sem dodělávala ten dárek a pak ho balila (strašně mě baví balit dárky, takže obal bejvá dost často nejhezčí částí dárku =P). Teď sem po večeři, piju Pu-erh, jim čokoládovýho mikuláše a přemejšlim o tom, že bych šla sáňkovat, než nám ten kopec posypou štěrkem, protože po tom se pak už jezdí blbě... Mno uvidíme, jak to dopadne...

...tak tohle dostane děda k Vánocům...

Návrat "ztracené" sestry

15. listopadu 2008 v 23:55 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Dneska sem chtěla jít do Liberce na koncert Tří Sester. Bohužel sem na to jaksi neměla tolik peněz, ptž to neni zrovna nejlevnější záležitost a navíc mě celkem bolí v krku. A řekla bych, že jít řvát do zakouřený místnosti neni nejlepší reakce na bolavej krk...Včera sme byly večer s Šárkou. Nejdřív sme šly do Billy na nanuka (což myslim vysvětluje ten bolavej krk) a pak sme šly na chvíli sednout do Skleněnky. Jen tak sme pily kofolu a povídaly si... Mno a přišla řeč na Kamilu, se kterou sme kdysi do Skleněnky chodily skoro každej den hned po škole. Já sme se zmínila o tom, že bych chtěla jít někdy do Scaffu (jeden takovej klub u nás na Smržovce), ale že nemam s kym jít, tak že bych mohla zavolat Kamile a zajít tam... Nakonec to dopadlo tak, že sem se ráno vzbudila nachcípaná, tak sem se rozhodla, že nikam dneska nepudu. Jenže člověk míní a (asi) osud mění. Dneska zhruba kolem půl jedenáctý mi zvoní mobil. Chvíli poslouchám, co to je za písničku, abych věděla, kdo že mě to ruší od sledování Simpsnů- a ona to Kamila! Abych pravdu řekla, docela mě to překvapilo (samozřejmě že příjemně). Ptala se, co mam v plánu na odpoledne, a když zjistila, že nic, dohodly sme se, že zajdem do čajky... Těšila sem se na ní jako na vánoce, protože sem jí už strašně dlouho neviděla a docela mě zajímalo, jak žije a tak... Mno myslim, že tady nebudu rozepisovat, co všechno sme za ten večer vyřešily, protože sme toho řešily poměrně dost, ale určitě to bylo dost zajímavý a myslim, že to byl skvělej večer...
Btw: Chtěla sem sem dát ňákou fotku, ale jaksi se mi nechce připojit mobil ke compu, tak snad někdy pozdějc ňákou dodám buď k tomuhle článku nebo samostatně jako jinej článek... =P
Tak a to je pro dnešek všechno; přeju dobrou noc!!! :-*

...tady je písnička, kterou mam nastavenou u Kamily jako vyzvánění, ptž ji pořád pouštěla když sme byly ve Skleněnce... =P

úterý, středa, radost, smutek...

13. listopadu 2008 v 20:20 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Jak už napsal Honza do komentářů u minulýho článku- basket, kterýho sem se tak bála nakonec dopad nad očekávání dobře... V úterý sme vyhrály a postoupily sme do okresního kola. To se konalo ve středu od 11 hodin (ideální doba- mohla sem spát až do devíti a vstávat s pocitem, že nemusim do školy, která mě nebaví, ale můžu jít hrát basket, kterej mě baví). Měly sme štěstí- naše super kapitánka vymyslela dobrou taktiku a ještě sme měly silnou motivaci (2 müsli tyčinky a to, že když postoupíme, tak zase nebudem muset jeden den do školy). Díky těmto a možná i dalším okolnostem se nám opět podařilo vyhrát a postoupit- tentokrát do krajskýho kola, který nás čeká 24.11. Abych pravdu řekla, docela se tam těšim, i přes to, že si myslim, že tam už moc šancí nemáme. Stejně sem ráda, že to takhle dopadlo...

Mno a teď k druhý části názvu článku- konkrétně ke smutku. Možná vám nejde do hlavy, z čeho můžu bejt smutná po takovejch úspěchách v basketu, po dvou dnech bez školy... Ale věřte, že tohle je pocit, kterej mě asi hned tak neopustí (bohužel)... Včera to bylo půl roku od toho dne, kdy se Kuba rozhodnul, že nás opustí... Zdá se mi, jako by to bylo už strašně dávno, a přesto se s tim pořád nedokážu vyrovnat... Pořád na něj myslim, vzpomínám... Je mi smutno; nemam s kym jíst listy a dělat podobný blbosti, nemam si s kym povídat v půl jedný ráno o tématech, který v takovou noční dobu jen těžko někoho napadnou... Nemam nikoho, s kym bych šňupala cukr, kdo by mě "donutil" jíst chleba s Niveou... Cejtim tu bez něj takový podivný prázdno a nemam ho čim vyplnit... A bojim se, že už to tak zůstane, protože náplasti na srdce se prostě nedaj sehnat a vzpomínky se nedaj vymazat...

Ale abych tenhle článek nekončila se smutnou náladou (protože to by Kuba určitě nechtěl), tak bych ještě chtěla popřát Honzovi a celýmu jeho basketistickýmu družstvu hodně štěstí při zejtřejšim zápasu... Toť vše- teď se du zase vrátit k dopisování sešitů a učení se na zejtřejší tři písemky... hip hip hurá >=[

баскетбол... =D

10. listopadu 2008 v 18:42 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
These are my friends,
See how they glisten.
See this one shine,
How he smiles in the light,
My friends,
My faithful friends...
Tuhle písničku prostě miluju... Jestli to někdo nepoznal, tak je to písnička My Friends z filmu Sweeney Todd (jeden z mejch nejoblíbenějších filmů)... Sem zas po delší době vyhrabala soundtrack a teď tu jen tak sedim, užívám si skvělou hudbu a doufám, že to aspoň částečně vyřeší můj strach ze zejtřka... Du hrát basket za školu a vždycky, když si tuhle skutečnost uvědomim, dělá se mi mírně nevolno. Basket sem naposledy hrála tušim před čtyřma rokama (teda když nepočítám to, co hrajem na těláku, protože to s basketem nemá nic moc společnýho). Navíc budu hrát ve družstvu s holkama, který znám tak maximálně od vidění a nikdy sme spolu nehrály, takže vůbec nejsme sehranej tým. A aby toho na mě nebylo málo, tak se to hraje zrovna na randovce (možná by se to mělo psát s velkym"r", ale tahle škola si to vůbec nezaslouží!) ...What is this? Smells jak piss... Piss with ink... Jo, tohle vyšlo dobře- ta písnička se hodí k popisu tý blbý školy... =P Kdo by netušil, tak randovka je konkurenční škola našeho "ústavu"- proto ta "nenávist" ;] Mno hlavně nevim v kolik tam mam ráno bejt a už vůbec nevim, kde tam maj tělocvičnu... Já tak strašně nesnášim, když musim jít sama někam, kde to neznám... =[
Ale když se to tak vezme- kdybych nešla hrát basket a zůstala normálně ve škole, tak psala bych čtvrtletku z chemie, takže bych na tom byla špatně tak jako tak... ;]
...Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne... Držte mi palce! =]


Weekend...

2. listopadu 2008 v 19:48 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
V sobotu sem vstávala docela pozdě- až kolem čtvrt na jedenáct. Byla sem doma jen s bráchou, ptž táta se ségrou hráli v hale volejbal a mamka jela za tetou. Venku bylo strašně hezky, tak sem si říkala, že si to pořádně užiju a někam s někym vyrazim. Bohužel mi tenhle plán celkem pokazil děda, kterej se rozhodnul, že mi zavolá zrovna v tu nejnevhodnější chvíli (když se mě kámoš ptal jestli bych nechtěla na motorku). Jako už sem si celkem zvykla na to, že mi volá každou sobotu, protože má ňáký levný volání i na to, že zrovna mě zvolil "mluvčím rodiny", ale tentokrát to fakt trochu přehnal. Vykecával se se mnou 75 minut! Tim mě dokonale vytočil, takže sem se rozhodla, že už mu ty telefony brát nebudu- ať si volá někomu jinýmu! Mno po tomhle bezva rozhovoru sem musela jít vařit, ptž brácha už měl kecy, že má hlad. Tudíž už mi moc času na bezva odpoledne nezbylo... Tak sem se šla podívat do haly, jak ségra hraje, ptž sem ji ještě nikdy hrát neviděla. Sice sem si kvůli ostatním vlivům (jestli se to tak dá nazvat) moc nesledovala, ale dospěla sem k závěru, že hraje celkem dobře. Pak sem se vydala na Hvězdu- vyhlídku nad Smržovkou. Tam ale bylo lidí jak na Václaváku, takže sem ani nešla uplně nahoru. Místo toho sem zahnula kousek vedle, protože je tam krásnej les. Nejdřív sem trochu fotila (a taky sem dospěla k závěru, že si asi koupim foťák, ptž kvalita toho na mobilu už mi jaksi nestačí ;)) a pak sem se tam jen tak válela v mechu a přemejšlela... Domů sem se vrátila až když už byla skoro tma a nezbejvalo mi nic jinýho, než se učit, ptž zejtra máme docela dost písemek. Mno a než sem šla spát, tak sem se ještě koukla na pár dílů Futuramy- pro změnu. =]

...vyhlídka "Hvězda" (tahle fotka se mi strašně líbí, akorát jí trochu kazej ty lidi nahoře ;))
...les, ve kterym sem trávila sobotní odpoledne
...borůvky, který v něm rostou =] (a který už brzo budou celkem slušně sušený)
...a dominanta Smržovky- Viadukt (nově opravenej)

------------
Dneska, když sem se vzbudila, tak sem se ještě chvíli válela v posteli a četla si a pak, když sem se konečně vyhrabala, tak sem se zase učila (ne že by mě to tolik bavilo, ale zas tak dobře na tom nejsem, abych se mohla neučit). Hned po obědě sem si vzala mapu a šla sem výletem do Albrechtic na hřbitov. Cesta proběhla v pohodě- bylo hezky, nezabloudila sem a v pořádku sem se dotala kam sem chtěla. Na hřbitově sem strávila něco málo přes půl hodiny- zapálila sem svíčku, pobrečela si, zavzpomínala... Ještě sem se stavila podívat v kostele (kde sem byla poprvý v životě) a pak už sem šla v celkem melancholický náladě zpátky směrem domů. Akorát že už se začínalo stmívat, takže sem upustila od svýho původního plánu, že domů půjdu taky pěšky a šla sem rovnou na vlak. Myslim, že to byl sice poměrně smutnej den plnej vzpomínek, ale sem ráda, že sem tam šla...

...The grass was greener
The light was brighter
With friends surrounded
The nights of wonder...
...s tohuhle písničkou v hlavě končim tenhle článek a myslim, že půjdu dneska celem brzo spát (teda pokud zase nepříde na ajsko někdo, s kym bych si povídala dlouho do noci- to bych byla vzhůru docela ráda... mam celkem náladu si s někym povídat a moc nepřemejšlet...)