Říjen 2008

Jsou věci, o které se zkrátka nejde nepodělit...

31. října 2008 v 23:38 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
...jako třeba o právě uplynulý zážitek. Dnes večer kolem čtvrt na sedm mi volala Šárka, zda by se mi nechtělo přijet do Jablonce nad nisou, protože má velmi akční náladu a chtěla by něco podniknout. Po krátkém rozhovoru s mamkou jsem získala povolení k odjezdu s podmínkou, že nejpozději v jedenáct hodin musím být doma. Slíbila jsem, že tento limit dodržím a vydala jsem se na cestu. Se Šárkou jsme se setkaly na nádraží, přesně jak bylo domluveno. Došly jsem až do středu města na naše velmi "oblíbené" místo, kde se vždy zastavíme a nevíme kudy kam. Po krátké úvaze jsme dospěly k závěru, že půjdeme do večerky a koupíme si vaječný likér. S ním jsme si poté šly sednout na místo, které se nám zdálo býti celkem ideální. Bohužel však po nějaké době přišel postarší muž a se slovy, že zde není žádný bar nás odtamtud vykázal. Šli jsme tedy do naší oblíbené hospody- Skleněnky. Zde jsme chvíli poseděly nad skleničkou Kofoly a zavzpomínaly na "staré dobré časy", kdy jsme tam chodily téměř každý dn. Potom jsme byly vyzvány na stolní fotbal (potřebovaly jednu z nás), takže Šárka šla hrát (jako ta lepší) a já jsem se dívala. Bohužel nám však nebyl čas nakloněn, takže jsme po nedlouhé chvíli musely opustit nejen fotbálek, ale i Skleněnku... Tento večer bych zhodnotila jako velmi dobrý a zároveň bych chtěla Šárce mnohokráte poděkovat za milou společnost... =P

Btw: 1. se omlouvám, že sem to psala jak debil, ale mam dneska děsně šílenou náladu a 2. tady sou fotky, který sem dneska fotila a strašně se mi líběj:


...myslim, že fotky nepotřebujou komentář (každej určitě pozná, co to je a že to je opět focený mym foťákem na mobilu)

Prosím, prosím... O:-)

31. října 2008 v 17:25 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Nechcete náhodou někdo jít 15.11. do Liberce na koncert Tří Sester a Divokýho Billa??? Já bych tam totiž strašně moc chtěla, ale potřebuju buď odvoz nebo možnost noclehu u někoho, jinak mě tam naši nepustěj... =P Tak kdyžtak kdyby se našel ňákej dobrovolník mezi váma, tak dejte vědět ;D


приблизительно

28. října 2008 v 10:15 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
...No more tears, no more tears
If we live for a hundred years
Amigos no more tears...
Abych pravdu řekla, trochu nechápu, proč po tak skvělym dni (respektive odpoledni a večeru) jako byl ten včerejší mam náladu poslouchat takový smutný písničky... Mno myslim, že dnešek řešit nebudu a spíš se vrátim ke včerejšku. Jak už sem napsala, dopoledne nic moc- musela sem jít nakoupit a pak sem jak demen myla a krájela pórky (kterejch teď máme uplně plnej mrazák) a pak sem ještě musela vařit... Mno ale odpoledne bylo super. Jela sem do Jablonce (akorát sem debil, ptž sem si nepřenastavila čas takže sem běžela na vlak, kterej jel až o hodinu dýl =D), kde sme měly sraz se Šárkou. Nejdřív sme se stavily ještě v pár obchodech a pak sme (pěkně v dešti bez deštníku a já i s děravejma botama) šly přes celý město do čajovny. Přišly sme tam asi tak ve tři, daly si Shaleb a pak ještě Pu-erh, Pandu a jako bonus sušený banány, protože "Banánu neni nikdy málo." =D Mno 3árka pak ještě musela na poštu, takže mě tam nechala samotnou, což nebyl moc dobrej nápad. Tim, že tam byla se mnou sem se vůbec nesoustředila na to okolí, ty čaje, na to všechno tam, ale když pak odešla, tak to na mě všechno dolehlo a mě začlo bejt strašně smutno. V tý čajovně sem totiž naposledy byla s Jimmem... mno ale měla sem celkem štěstí, protože mi pak napsal Dan, takže sem se tak trochu snažila odtrhnout od těch smutnejch vzpomínek... Těsně před šestou sem pak zaplatila a přesunula se o kousek dál do baru U Medvěda, kde měla Kája oslavu narozek. Sice chtěli občanky, takže sem vůbec nepila, ale i tak to tam bylo dost dobrý. =] Chvíli před devátou sem se pak přesunula na vlak, kterym sem měla jet na původně neplánovanou akci. Ta byla ještě lepší a akčnější než Kájina oslava (neber si to nijak osobně =P). Myslim, že to ani nemusim rozepisovat, protože kdo tam byl, tak ví a kdo tam nebyl, tak nemusí vědět a nebo se může zepat. ;] Jenom bych se chtěla omluvit všem, který sem málem zabila při ping-pongu, že sem to nemyslela nijak zle a že to vůbec nebylo úmyslný strefování se... =D A taky bych chtěla poděkovat Danovi, že mě tam vůbec pozval a dal mi tim šanci ho poznat "na živo" a Dejvovi, že mě tam nechal. =*

Btw: Už se těšim, až se uvidim i s dalšíma čtenářema blogu... =D

Dnešní super výlet...

26. října 2008 v 22:46 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Dnešek byl pro mě dalšim naprosto zabitym dnem... Babička je na měsíc v lázních a tak se rodiče rozhodli, že se za ní stavíme. Ráno sme vyjížděli asi v osm, což pro mě neni vůbec ideální hodina v den volna. Jeli sme přes ňáký "prdele" s tim, že jedeme jakoby vyhlídkovej okruh, abysme si mohli prohlídnout okolí. Akorát že byla strašná mlha, takže z okolí sme viděli asi tak tři metry okolo auta, což byla vlastně jen silnice a kousek neudržovanýho porostu okolo, takže nic moc extra. Když sme dojeli do Bělohradu, tak už tam na nás čekala babička. Nejdřív nás protáhla po celym pavilonu kde chodí na procedury, což bylo ještě celkem v pohodě, protože tam bylo aspoň teplo. Ale potom sme šli k ňákýmu železitýmu prameni nebo co to mělo bejt a pak ještě k ňákýmu kostelu v jednom takovym "městečku" někde tam okolo. Venku byly čtyři stupně (naštěstí ještě nad nulou, i když zima byla pořádná a pramen ledovej a hnusnej). Pak sme se vrátili zpátky do města s tim, že si zajdem někde na oběd. Ze tří hospod byla jedna plná a jedna zavřená. Takže sme, hladoví, šli do tý třetí, která byla (slušně řečeno) nic moc. Mno ale najedli sme se a to bylo hlavní. Když sme vyšli ven, začínalo se už pomalu dělat hezky (i když zima byla pořád), takže se rozhodlo, že zajedem na hrad Pecka a pak ještě na Zvíčinu (to je jeden takovej absolutně nezajímavej kopec). Na Pecce sme asi půl hodiny čekali na prohlídku, na kterou sem nakonec stejně nešla, protože se mi tam nechtělo. Zůstala sem venku na jediný lavičce, kam svítilo sluníčko a kupodivu sem k ní ani nepřimrzla... Akorát sem za tu hodinu, co trvala prohlídka stihla skoro uplně vybít mobil, ptž sem poslouchala hudbu a ještě k tomu fotila. Díky tomu ta doba utekla docela rychle, takže sme se rychle mohli přemístit na Zvíčinu. Tam neni nic zajímavý, kromě kostela a hospody. Nejdřív sme se šli podívat do kostela a pak nás babička pozvala na pohár (neni nic lepšího v zimě než pohár). Pak už sme jí jen odvezli zpátky do lázní a jeli směr domů. Akorát že nám cestou rodiče oznámili, že se ještě musíme na chvíli stavit u ňákejch lidí. Ta chvíle nakonec trvala tři a půl hodiny, taže domů sme přijeli až ňák před devátou... Mno prostě zábava na entou!!!

Btw: tady sou fotky... sou sice celkem hezký, ale focený mobilem, takže kvalita nic moc...

...toť vše... pro dnešek... =]

Mám ráda...

24. října 2008 v 19:12 | Letadlo |  O mně a mym blogu
...ananas
...Linkiny
...čokoládu
...zvířata
...kamarády
...kreslení
...čaj
...moje boty
...Dalího
...plyšáky
...růže

Asi tak... ňák... přibližně...

23. října 2008 v 18:51 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Nechte mě sakra už všichni bejt!!! Co je špatnýho na tom, že si chci svůj život žít tak, jak já chci? A co je špatnýho na tom, že si ten život chci i trochu užít?! Co??! Řeknětemi aspoň jeden rozumnej důvod!!! Došly vám slova, co? Jako já chápu vás, chápu vaše argumenty, ale vy nechápete moje. Respektive nesnažíte se pochopit. Nechcete zjistit, jak chci žít já, ale chcete abych dodržovala váš plán o mym životě... To je trochu nespravedlivý, ne, Já vás poslouchat musim jak ňákej retard a když já chci něco říct vám, tak mi nedáte jedinou šanci. Možná, že kdyby ste se ke mně chovali trochu líp a dali mi trochu prostoru, mohlo by bejt všechno uplně jinak. Mohlo by, ale vy o to zřejmě nestojíte. Baví vás hádat se se mnou, baví vás ničit mi život... Ok, tak v tom pokračujte... Já se přizpůsobim. Já si zvyknu. Tak jako to bylo vždycky. Já pořád jen ustupuju a přizpůsobuju se vám... Proč ne... Byla sem tak vychovaná. Život mě to naučil... Už jako malá sem zjistila, jaký to bejt vždycky ta nejhorší, ta nejmíň milovaná... Říkáte si, proč by to tak nemohlo pokračovat, když vám všem to vyhovuje... A to že mě to nevyhovuje, to nikoho nezajímá... Proč taky. Vždycky ste mě přehlíželi, tak proč né teď...
...I'm still loving you I'm still loving you, I need your love I'm still loving you...
Co zas chceš?! Ne, nemam, neznám, nechci! Dej mi už pokoj!!! A taky mi něco dlužíš, pokud sis nevšim! A já ti nedám pokoj, dokud to nebudu mít! A ty se tak blbě neusmívej- ty si mi zničil podstatnou část mýho života!!! Hajzle, že se nestydíš! Takhle lidem ubližovat a dělat z nich bezvýznamný NIC! A víš co ty? KISS MY SHINY METAL ASS!!!

People like you
You live in a dream world
You despise the outside
And you fear you're the next one

It's in your dream
There's just one question
Should I kill?
Or should I be left behind?

Sick and tired
Of all your complaints
This is the hour
We bring it down

I've come to realize
Every little glimpse, you fade
I was told that I could fly
When least expected, cloud connected

You seem to be
So introverted
How come we fail?
With all that is given?

You crossed the line
You remember my name
Time runs backwards
As long as you are heading that way


Vyhlašuju boj...všem hajzlům!!!

21. října 2008 v 17:11 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Chceš ze mě dělat debila a ukazovat všem jak sem hloupá?! Jo?! OK, tak jo... Máš k tomu nejednu příležitost a ty je určitě všechny využiješ k tomu "správnýmu" účelu. Dělej si ze mě debila dál... Já zas na oplátku budu dělat, že mi to vůbec nevadí a budu tě tim vytáčet... Schválně, kdo to vydrží dýl... Mě to nevadí, já si za chvíli zvyknu, ale co ty, hm? Mam na to skoro celej rok, tak proč to nezkusit... Je to guest a to je přesně to, co mam ráda. Dokazovat lidem, že zvládnu něco víc než oni. A je mi jedno, jaký to bude mít následky- jestli kladný nebo záporný. Hlavní je, když se ukáže, že já sem ta lepší!!! =P Fakt že jo- nebudu se kvůli tobě snažit. Naopak- nebudu se snažit ani trošičku! Budu tvrdohlavá a neústupná. Budu tě tim srát dokud z toho nezešílíš (nebo od toho neustoupíš)! Kdybys chodil na můj blog, věděl bys, že sem ti timhle článkem vyhlásila válku! Tvůj problém, že sem nechodíš. Tvůj problém, že to nevíš! Mě to je jedno... Dělej si co chceš... TY si to můžeš dovolit, blbče!!!


Už ste napsali Ježíškovi?!

17. října 2008 v 22:14 | Letadlo |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Jestli ne, tak už je nejvyšší čas! Aby to ten prevít stihnul všechno zařídit a hlavně zabalit, protože balit dárky je ta největší věda... Já třeba strašně ráda zabaluju dárky, vymejšlim originální mašličky a podobný ozdůbky a tak. A potom sem skoro smutná, když vim, že si s tim někdo dal tu práci a já pak ten dárek "bezohledně" rozbalim... A víte, co bych chtěla letos k Vánocům (teda mimo jiný)? Chtěla bych adoptovat černouška. Ňákýho malýho, kouzelnýho černouška... Vždycky sem si ho přála, ale jaksi většinou se nestává, že by se bílejm rodičům narodilo černý dítě... Rodiče už tolikrát říkali, že adoptujeme ňáký dítě (jakože na dálku), ale zatim pro to nikdo nic neudělal (teda pokud mám správný informace). Tak sem se do toho teď vložila sama a už mam vybraný dva. =] Já bych je sice chtěla domů, ne je "jen" sponzorovat, ale pokud nepůjde mít je doma (jakože asi spíš ne), tak aspoň na dálku...

A taky bych chtěla růžovýho slona... s modrejma puntíkama... To sem taky Ježíškovi napsala =P A dodala sem k tomu i názornou iustraci, jak by ten slon měl vypadat:


Dneska...

15. října 2008 v 19:26 | Letadlo |  Moje výtvory
...byl docela pohodovej den. Pro změnu. Sem ráda, že většina mejch předchozích problémů už se vyřešila, takže si zas můžu v pohodě sednout ke kompu a napsat normální článek bez jakejkoliv afektovanejch nebo citovejch výlevů... =P Vlastně nebyl ani ničim moc zajímavej- normální den, kdy se de do školy. Ve škole to ale bylo, na rozdíl od jinejch dnů, v poho a navíc sme ještě dostali nanuka ( třídní měla narozky a ona nosí místo bombónů nanuky). Z poslední hodiny sem odcházela o pět minut dřív (takže teď nevim, z jakejch dalších zajímavejch součástek se skládá stroj, lol) a rychle sem běžela na tramvaj. Mívám totiž každou středu kreslení v LBC. Dneska to bylo fakt veselý- dělali sme studijní kresby uhlem. Nejdřív sme měli nakreslit jen kouli, což je pro mě strašně těžký, ptž neumim nakreslit kružnici, která by vypadala jako kružnice. ;] Mno ale řekla bych, že se mi to nakonec jakž takž povedlo a mohla sem klidně přejít k druhý kresbě, což bylo jabko. Což mě teda docela naštvalo, protože sem od oběda nejedla a měla sem chuť to jabko sníst a ne nakreslit. Takže mi celou dobu kručelo v břiše. I přes to se mi ale podařilo to nakreslit... Cestou domů už se nestalo asi nic zajímavý. Jen to, že v tramvaji byli revizáci ( to bylo poprvý, co sem je potkala v tramvaji). A pak ve vlaku si ňákej starej pán stěžoval, že dnešní mládež je strašně zkažená a blablabla a že vůbec nečte... Tím mi připoměl, že mam sebou knížku, tak sem ji na protest vyndala a začla sem si číst (od tý chvíle děda neřek ani slovo ;)). tak, to je asi všechno, co sem vám chtěla sdělit... Na závěr se musim pochlubit svejma výtvorama (to je asi jedinej pořádnej účel tohodle nicneříkajícího článku- chci, aby ste mi zkritizovali moje výtvory). =P

Koule

...a Jabko
Hawk! =D

No co na to říct...

12. října 2008 v 20:25 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Mam chuť bejt strašně zlá a jedovatá. Vim, že to nedokážu, ale kdybych to udělala, budu toho časem litovat. Narozdíl od ostatních. ... Poslední dobou čim dál tim víc lidí, který si celou dobu hráli na to, že mě maj rádi, mě opouštěj, hádaj se semnou a tak... Neřikám, že za nic z toho nemůžu- v jednom (maximálně dvou případech) si za to můžu z části sama, ale stejně si myslim, že jejich reakce je nepřiměřená. Nebo jen já sem tak strašně tolerantní, že bych se takhle nechovala? Sem snad jen já taková, že bych radši všechno dusila v sobě, jen abych ostatním neublížila? Jo, asi sem taková jen já... Možná, že tenhle "stav" by se dal vyjádřit jednim jedinym slovem. Ano, jen já sem taková blbá. Radši trápim sebe, než abych někomu ublížila... Já ale neumim bejt tak zlá, neumim nepomoct lidem, který pomoc potřebujou... Možná, že bych byla ráda, kdybych se to naučila. Kdybych se změnila... Ale já to neumim... Nedokážu se jen tak změnit a začít bejt na některý lidi aspoň stejně hnusná jako oni na mě... Jesli tohle čte někdo, kdo si uvědomuje, že to je i o něm, tak bych mu chtěla vzkázat, aby se nad sebou zamyslel. "Možná, že to, jak se chováš, neni přiměřený tomu, co se stalo..." zapřemejšlej nad tim...

Sem unavená...

2. října 2008 v 16:39 | Letadlo |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Protože se dneska konalo v Český Lípě krajský kolo atletickejch závodů (kde sem samozřejmě nemohla chybět =]). Nemam chuť a asi ani sílu tady vypisovat ňáký podrobnosti o tom jak sme tam jeli a podobný blbosti, který jinak vždycky píšu. Vlastně chci říct jen dvě podstatný věci: 1. Já, spinterka, sem kvůli jedný holce, která nepřišla, musela běžet osmikilo, což je pro mě uplně vražedný. Ale povedlo se mi to doběhnout. Sice jako poslední, ale čas sem měla docela dobrej... a 2. celkově sme v kategorii dívek obsadily krásný třetí místo!!!

...tohle je náš diplom (je sice trošku křivě vyfocenej, ale to nejpodstatnější tam je =))

...a tohle sem já s pohárem =] ("trochu" foukal vítr, takže tam mam takovej divnej rozcuch, ale to neva... )



...a teď du spát, takže dobrou noc!!! =P