Duben 2008

Půlnoční variace

26. dubna 2008 v 19:18 | Letadlo=] |  Básničky a různý verše
Tuhle básničku sem dávám spešl kvůli Ashuleii, která se mě ptala, kdy zas ňákou napíšu... Sice neni nová (spíš znovuobjevená), ale mě se líbí... Tak doufám, že se bude líbit i vám...
Kdysi jsem šťastná byla
Svůj život vesele žila
Dřív neznala jsem bolest, smutek
Ale ten čas tak rychle utek

Nyní v bolesti žiju
A zevnitř pomalu hniju
Smutek mě prohlodává
Žal z nitra nadzvedává

Bojím se samoty jako čert kříže
Jako by bylo do hrobu blíže
Dříve bylo to tisíc mil
Dnes už mě dělí jenom pár chvil

Chladivá temnota kolem mě leží
Život mi v hlavě pomalu běží
Vrací se všechno pozpátku
Až k úplnému začátku

Pak začne nový den
A s ním i jiný sen
O životě, lásce a touze
Já však zavřu oči dlouze

Ponořím se tiše do svého snění
Ze kterého však už úniku není…

OMG!!!

25. dubna 2008 v 21:52 | Letadlo=] |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Můj fotr. To je nekonečný téma, kapitola sama pro sebe. Je to dokonalej psychopat. Nevim proč, ale poslední asi měsíc už ho nemůžu ani vystát. A on mě zřejmě taky nenávidí poslední dobou ještě víc. Vždycky sem si všímala toho, že má radši oba moje sourozence než mě, to je fakt. Ale teď už si v našem baráku připadám fakt jako otrok. Dřív sem si myslela, že se takhle ke mně chová kvůli tomu, že mam horší známky- uznávám sama, že moje známky sou celkem na nic, ale ani to sem neuznávala jako důvod, proč by na mě měl bejt nasranej. Jenže poslední dobou sem si skoro všechny předměty zlepšila o jeden až dva stupně- prostě sem na těch známkách zamakala, aby si mě začal aspoň trochu vážit... Ale zřejmě se někde stala chyba. Bohužel pro mě chyba celkem podstatná. A to ta, že mi to zlepšení vůbec nepomohlo. Od tý doby se prostě nemůžem navzájem vystát. Já se snažim jak debil, abych se mu aspoň něčim zavděčila a on se za o ke mně chová ještě hůř. Je fakt, že já jeho teď už asi víc nasnášim, než on mě. Akorát že já k tomu mám aspoň pádnej důvod narozdíl od něj. Už mě štve to, že navzdory mýmu věku, semnou zachází jak s malym dítětem. Kontroluje mě, furt mi něco přikazuje, zakazuje, dává mi nesmyslný úkoly... Musim chodit spát v půl desátý, domů musim okamžitě po škole, kontroluje mi jestli mam uklizený v pokoji, kontroluje co dělám ve svým volnym čase, učit se musim pod jeho dozorem, snaží se mi kecat do toho, s kym se budu bavit, s kym budu chodit... Ale o to, jak mi je, co já bych chtěla a podobně, o to se vůbec nezajímá. To mu je uplně jedno. Ať se klidně trápim sebevíc, jen když budu dodržovat všechny jeho podmínky a příkazy... Takový kvanta věcí, který musim dodržovat! A jaště k tomu ty jeho debilní víkendy v lese- je schopnej nás vzbudit v půl devátý ráno, abysme na devátou byli v lese a klidně do šesti večer makáme- takáme větve, špalky, klády... Ale jako to by se ještě dalo pochopit- šetří za plyn tim, že topí dřevem. A to dřevo se někde nabrat musí. Jenže poslední dobou mi dává úkoly ze kterejch fakt rostu. V pondělí mi zadal úkol, na kterej by i Popelka neměla jiný řešení než to prostě poctivě udělat rukama. Musim vybírat kamínky na zahradě, aby se prej nezničila sekačka. Víte, kolik asi tak kamínků máme na zahradě?! Zvláštní je, že nikdo nikdy žádný debilní šutry na zahradě nevybíral a sekačka to stejně přežila bez jakýkoliv újmy… K tomu všemu má ještě potřebu se se mnou pořád o něčem hádat... Já už prostě nedokážu toho člověka považovat za mýho fotra! Už když s nim mam trávit delší dobu v jedný místnosti, sem z toho vynervovaná... Kdybych mohla, okamžitě se vystěhuju, jenže já nemůžu. Z prvý nemam kam a za druhý by mě nenechal. A kdybych se vystěhovala bez jeho souhlasu, tak věřim tomu, že by si mě našel a stejně bych se musela vrátit domů. A pak by to bylo ještě větší peklo, než je to teď. A to už je co říct... Asi na něj pošlu sociálku nebo tak něco, protože jinak dost brzo skončim na psychiatrii (nebo v márnici)…

Funeral poem

21. dubna 2008 v 18:16 | Letadlo=] |  Básničky a různý verše
Tahle básnička vznikla při hodině ájiny. Bereme teď totiž velice optimistické téma- pohřeb. Četli sme Funeral blues (mimochodem moc pěkná básnička, taky jí časem sem dám) a pak sme dostali za úkol vymyslet a napsat ve dvojicích básničku na téma wedding nebo funeral. Tak sme si vybraly to druhý, protože na to se dá podle mě víc vymyslet. Sice to neni moc dlouhý, ale řekla bych, že je to celkem povedený... No posuďte sami:
My husband is dead
And I'm very sad
His coffin is under ground
He can't hear any sound
Before few days he was buried
But it's long time when we were married
Now I'm alone in my life
Memories are like edge of knife