Březen 2008

Sweeney Todd: The demon barber of the Fleet Street

31. března 2008 v 19:32 | Letadlo=] |  Music & Movies & Videos
Tak sem se včera zas po dlouhý době dostala do kina... Byly sme se Šárkou na tenhle film dohodlý už delší dobu, protože sme ho obě chtěly dost vidět... Obě sme se na něj těšily a, nevim jak Šárka, ale já sem z něj byla uplně nadšená! Děj byl uplně hustě vymakanej, spousty zápletek a rozřešení, k tomu ta skvělá hudba, která mi od tý doby neustále zní v hlavě, k tomu dobře udělaný kostýmy,... No prostě perfekt! Opravdu vřele doporučuju!!!

Ach jo... už zase...

26. března 2008 v 19:07 | Letadlo=] |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Už zase mam tu "svoují" náladu... Všechno se to na mě zase sype... Potřebovala bych ňák sparavit náladu, ale nevim proč se mi to vůbec nedaří... Nevim proč, ale aby toho nebylo málo, tak ke všem těm problémům doma, ve škole a i jinde se k tomu přidalo moje debilní koleno a bolí jako prase... Chtěla sem si s nim zajít k doktorovi, kterej mi řek, že kdyby mě to bolelo normálně i bez ňáký zátěže, tak se s tim mam u něj stavit. Akorát že on tam je jen v době, kdy já bejvám ve škole. Ne že mě by tak moc vadilo, že bych nešla do školy, ale fotrovi to zjevně vadí až moc. Pořád má kecyo tom, jak pro mě chce to nejlepší, ale když de o moje zdraví, tak najednou je pro mě škola to nejdůležitější... Jemu by asi ani nevadilo, kdybych pak měla místo kolene ňáký dráty nebo něco takový, je kdybych nezameškalave škole ani hodinu... Co si od toho kurva slibuje??! Může mi to někdo rozumě vysvětlit?! Asi en... Já vim, že tyhle moje kecy asi nikoho nezajímaj, ale já to ze sebe prostě potřebuju dostat, ten vztek a to všechno musí pryč...

Sweet seventeen

20. března 2008 v 10:59 | Letadlo=] |  Mirror of my life aneb něco z mýho života
Tak už sem zase o rok starší... =] Sice to vůbec neni ňák moc poznat (naštěstí), ale už je to tak... Už sem hold velká holka... =P Asi už bych měla začít šetřit na to auto, který chci, když už za rok budu moct mít řidičák... =D Mam ňákej vysmátej den dneska... =D Zřejmě na mě působí to "stáří"... =P

Naděje

15. března 2008 v 3:36 | Letadlo=] |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Naděje je jako světlo na chodbách protějšího paneláku, který vidíte večer z okna. Sedíte, opřený o parapet, a přemejšlíte, co bude. Přemejšlíte o svym životě. A v tu chvíli vám třeba svitne naděje. Stejně tak, jako se rozsvítěj světla na chodbách. Ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. A pak se jen koukáte na ty žlutý čtverečky- okna, za kterejma se svítí. A najednou - cvak - a je tma. Světla zhasnou. I naděje. Zase je kolem vás jen ta všepohlcující tma. Nic víc. Někdy, když se ale rozsvítěj světla v paneláku, zavíráte přd nima oči. Asi proto, že ste navykí na tu tmu, do který se díváte. Že vás to světlo překvapí. A stejný to může být i s tou nadějí. Když si představíte váš život, vidíte jen samou tmu. Takže když pak svitne nějaká naděje, na kterou ze svýho života nejste moc zvyklí, nechcete si jí připustit, tak se jí chcete vyhnout. Zavřete před ní oči...

Omyl

1. března 2008 v 17:43 | Letadlo=] |  Moje články, zamyšlení nad ničím a praštěný fílosofie
Omyly sou docela běžná záležitost běžnýho života. Pořád se ňáký dějou. Někdo se zmýlí v odpovědi na otázku, někdo zase ve výběru něčeho. V televizích, v rádiích- všude slyšíme o ňákejch omylech. Justiční omyly. Různý cvičení založený na principu pokus-omyl. Omyl, omyl, omyl. Všude. Sou uplně všude a nikdo se jim nevyhne. A já sama si připadám taky jako jeden velkej omyl. Myslim si, že sem se neměla narodit. Všem jen přidělávám starost, všem lezu na nervy, všem na mě něco vadí tolik, že semnou nemůžou bejt. Ale hlavně doma si připadám strašně zbytečná nebo spíš přebytečná. Nikdo se o mě nezajímá, nestará. A když náhodou jo, tak se řešej jenom moje omyly- ve škole, v názorech, v myšlenkách... Je to začarovanej kruh... Kruh nekonečnejch omylů... Kruh na jehož začátku sem já...

Konec světa

1. března 2008 v 14:54 | Letadlo=] |  Básničky a různý verše
Jako koleje, který končej v dáli
jako oči, který se jen smály
to všechno odešlo, neznámo kam
teď jsem tu sama- jen smutek znám
vzpomínky spojily se v jeden bod
na Zemi zbývá poslední rod
celý širý okolní svět-
nikde neroste jediný květ
do záhuby žene se dál
kdysi byl les přírody král
teď i jeho království padlo
poslední poupě na Zemi zvadlo
svět končí, však já vás prosím
nerada na hrob svíce vám nosím
nechci pohřbít naši Zem
chci tu přežít další den...